Národní obrození

 

1.pol.18.století= období temna – v češtině nevznikala žádná složitější literatura, rozvíjela se pouze ústní lidová slovesnost; úředním i vědeckým jazykem němčina.

V 70-tých letech začíná proces obrození české literatury – příčiny: osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II – zrušen jezuitský řád (=tvrdí zastánci katolictví), toleranční patent – povolena i jiná náboženství než katolické, zrušení nevolnictví Þ volné stěhování lidí z venkova do měst Þ proniká sem čeština.

Nositeli hnutí: česká buržoazie a inteligence, opírali se o venkovský lid.

Zdroje nár. obrození: revoluční nálada lidu (1848), myšlenka slovanské vzájemnosti, lidová slovesnost – sběratelé, činnost venkovské inteligence, lidové divadlo, věda (jazykověda, historie) – vzdělávací próza (nakladatelství Česká expedice)

 

3 FÁZE:

I) Fáze obranná – od 70.let 18.stol. do počátku 19.stol.

 Vycházejí obrany českého jazyka: Bohuslav Balbín – „Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště pak českého“, Karel Ignác Thán – „Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům“, Jan Rulík – „Sláva a výbornost českého jazyka“.

Česká buržoazie se snažila čelit germanizaci  a zachránit a obnovit český jazyk (vzorem veleslavínská čeština) ´ Josef II snaha o jednotný německy mluvící stát.

Vysoké postavení získává věda; 1774 vzniká Královská česká společnost nauk.

 

1)      Jazykověda:

 

Josef Dobrovský

Narozen v Uhrách, česky se naučil až na gymnáziu v Německém Brodě, vystudoval teologickou fakultu, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice, zde se věnoval vědecké práci; časté cesty po světě (Rusko, Švédsko). Svá díla psal pouze německy a latinsky:

a)      o jazyce českém (bohemistická díla): „Dějiny českého jazyka a literatury“- rozdělil č. literaturu do 6 období, důraz na husictví a dobu Veleslavínovu.

Podrobná mluvnice češtiny“- přináší analogickou opravu pravopisu(platí dodnes) , ustálil zde jazykovou normu; skepse k obnově českého jazyka jako spisovného.

DvodílnýNěmecko-český slovník“- dokazuje rovnost obou jazyků.

b)      díla slavistická: (slavistika = věda o slovanských jazycích) JD zakladatel slav. u nás.

Základy jazyka staroslovanského“- učebnice star.; učebnice ruštiny „Nová pomůcka

c)      historická díla: spis „Cyril a Metoděj

Kritické pokusy jak očistit starší českou literaturu od pozdějších výmyslů“-snaha dokázat nepravost rukopisů Zelenohorského (10.stol.) a Královédvorského (13.stol.,poezie). Autorem Václav Hanka nebo Josef Linda.(?), posílily národní sebevědomí, cenné památky 19.stol.

Přínos: položil základy národního obrození, novočeského spisovného jazyka, jazykových norem, české moderní vědy a slavistiky u nás.

 

2)      Historie

František Martin Pelcl – první profesor českého jazyka na pražské univerzitě; „Nová kronika česká, Paměti

Gelasius Dobner

 

3)  Zábavná literatura – pro prostší vrstvy obyvatelstva

nakladatelství Česká expedice – vedl ho Václav Matěj Kramerius, vydával také Pražské poštovní noviny. Vydával některá starší díla: „Ezopovy bajky, Trójanská kronika, Příhody Václava Vratislava z Mitrovic“ + nová: „Kniha Josefova, Nový kalendář tolerancí,…“

 

4) Divadlo – založeno na působivosti mluveného slova, mělo působit na vlastenectví lidí.

první divadla: v praze v Kotcích (1738) – hrána první česká nová hra „Kníže Honzík“- neúspěch.

1773 – založeno Stavovské divadlo – české hry jen zřídka

1786 – 1789 – Vlastenecké divadlo = Bouda – hráno pouze česky, autoři:

Karel Ignác Thán – překládal tragédie (Schiller, Shakespeare)

Václav Thán – autor historických her z českých dějin: „Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka“- vlastenecké hry

Prokop Šedivý – autor frašek=veselohry ze života: „Masné krámy, Pražští sládci

Jan Nepomuk Štěpánek – frašky

 

5)  Poezie

Stále tradice kramářských písní, nadále tvoří písmáci.

Šebestián Hněvkovský – sentimentální balada „Vnislav a Běla“; epos „Děvín“.

Antonín Jaroslav Puchmajer – tvořil vlastní poezii i organizoval básnickou činnost jiných; autor almanachů – soubory příspěvků mnoha básníků k nějakému výročí, tématu.

Organizátor první novočeské básnické školy – vlastenecký program, tvořili bajky, vrací se k eposům, ódám…

5 almanachů: „Sebrání básní a zpěvů (1.,2.), Nové básně (3.,4.,5.)“

Óda na Jana Žižku“- oslava jako vlasteneckého hrdiny.

b. „Hlas Čecha“ – upozorňuje na útlak národa a jazyka.

 

II)   Fáze útočná – 1800-1820

Spisovatelé mají již vyšší cíle:

1)      vytvoření odborné literatury v českém jazyce

2)      vytvoření náročné poezie

Ø      V této době již lepší podmínky pro českou tvorbu: zvýšil se počet česky mluvících obyvatel ve městech Þ vzrostl počet česky mluvících vzdělanců..

Ø      Do Čech se dostávají myšlenky preromantismu – hlásá národní specifičnost, víra v budoucnost národa.

Ø      Autoři se vrací k ústní lidové slovesnosti, do historie; zároveň však snaha vytvořit nové hodnoty.

Ø      Časopisy: „Krok, Časopis Českého muzea

 

Podmínky pro vytvoření náročné literatury:

q       Vytvoření odborného a básnického jazyka, obohacení slovní zásoby – Josef Jungmann

q       Posílení národního sebevědomí – František Palacký

q       Rozvoj myšlenek slovanské vzájemnosti – Jan Kollár, Pavel Josef Šafařík; vycházeli z německého básníka Johanna Gotfrieda Herdera (Sturm und Drank) – prorokoval Slovanům velkou budoucnost „Hlasy národů v písních

 

1)      Poezie - dva proudy:

v      Snaha vytvořit vznešenou ,monumentální poezii psanou časomírou: Josef Milota Zdirat Polák – „Vznešenost přírody

v      Propagace lidových nenáročných až naivních básní

Psána žertovná, satirická, didaktická(?) poezie

 

2)      Drama – oblíbené veselohry až frašky:

Václav Kliment Klicpera – rodák z Chlumce nad Cidlinou, stal se profesorem na hradeckém gymnáziu – učil J.K.Tyla.

Opatovický poklad, Hadrián z Římsů, Ján za chrta dán“; frašky: „Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Každý něco pro vlast

 

3)      Próza: vědecká

Josef Jungmann (1773 – 1847)

-          Působil na gymnáziích v Litoměřicích a Praze

-          Vůdčí osobnost 2.fáze NO, nástuce Dobrovského, měli však jiné názory; sdružil okolo sebe mnoho umělců.

Dvojí rozmlouvání o jazyce českém“- psána  lukiánským dialogem (=rozprava stoupence a odpůrce obrození), vyjádřen program a myšlenky 2.fáze: jazyk je základním znakem národa, Čech je ten, kdo mluví česky Þ lidové vrstvy mají valký význam pro jazyk; vědecká i náročná literatura má být psána česky Þ založil časopis Krok – otiskovány vědecké články česky.

Začínal psaním básní: 1.česká romance „Oldřich a Božena“, sbírka „Létající mravenci

překladatel - jako první u nás přeložil: z angličtiny (John Milton-Ztracený ráj), z francozštiny, němčiny (Goethe, Schiller), ruštiny (Slovo o pluku Igorově); překládal velmi přesně Û obohacoval slovní zásobu: přejímal, obnovoval zapomenutá slova, vytvářel básnická synonyma (pro překlad poezie) a odborné vědecké názvosloví.

Především tedy jazykovědec (lingvista):

Slovesnost (aneb sbírka překladů s krátkým pojednáním o slohu)“- čítanka ukázek od dob nejstarších po současnost.

Historie literatury české“- navazuje na Dobrovského, přehledné dějiny literatury s charakteristikou doby, součástí knihopis (= soupis nejdůležitějších památek č. literatury)

5-ti svazkový „Slovník česko-německý“- souhrn veškeré slovní zásoby poč.19.století, čerpal z literatury, řeči lidu, ze slovanských jazyků (ruština,polština – vzduch, příroda, jablko,…), vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, dusík, kyselina).

 

Jan Evangelista Purkyně  - přírodovědec, překladatel (Schillera), přispíval do časopisu Krok

Jan Svatopluk Presl – botanik-vytvořil české botanické názvosloví

 

František Palacký (1798 – 1876) – „otec národa“

-          dějepisec, jmenován historiografem (= úředník pověřený sepisováním národních dějin)

-          účastnil se politického dění, liberál; zastánce austroslavismu (federální koncepce Rakouska)

-          organizátor kulturního života, zasloužil se o založení spolku Matice česká.

Historická díla: „Starší letopisové čeští“- události v Čachách v 14.-16.stol.

5-ti dílné „Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě“- první svazky německy, od roku 1848 česky; zpracovává události od nejstarších dějin až do nástupu Habsburků (1526); vyzdvihuje dobu husitskou; tematická předloha pro mnoho dalších autorů (Smetana, Jirásek, Alš…)

teoretický spis „Počátkové českého básnictví“- obhajuje časoměrnou poezii.

 

Pavel Josef Šafařík

-     narodil se na Slovensku, většinu života prožil v Čechách, psal česky.

-          studoval na univerzitě ve městě Jenna, poté učitelem, vychovatelem, vědcem – věnoval se slavistice – zabýval se dějinami slovanských národů, a básnictví

Slovanské starožitnosti“- dějiny Slovanstva do 10.stol.; dokazuje vyspělost a bohatou tradici národa; je to základní slavistické dílo, překládáno…

Slovanský národopis“- popisuje současný stav slovanských národů.

Památky hlaholského písemnictví

 

Jan Kollár

-          původem Slovák, psal pouze česky

-          zastával myšlenku slovanské vzájemnosti (panslavismus), tj. slovanské národy by se měli blíže poznat, procestoval mnoho států, uvědomoval si rozdíly mezi slavnou historií Slovanů a neutěšenou přítomností.

-          Pocházel z evangelické rodiny, po studiích se stal knězem, studoval v Jenně, kde poznal dceru pastora Vilhelmínu, která se stala vzorem jeho básní – Mina, a v Pešti; stal se profesorem slovanských starožitností ve vídni (archeolog).

Psal především poezii: první sbírka „Básně“ -ódy, elegie, znělky.

Slávy dcera“- alegorické dílo, promyšlená kompozice – putování po slovanských zemích; Mína zde jako slovanská bohyně, sdružuje v sobě lásku vlasteneckou i osobní; postava Milek = průvodce po slovanských zemích (viz Dante, Komenský). Skladba obsahuje časoměrný předzpěv – dovídáme se oslovanské minulosti, současnosti, víra v budoucnost, odsouzení germanizace.

Části: Sála, Rýn, Dunaj, Vltava (=řeky protékající slovanskými státy), Lethe (=slovanský ráj), Acheron (=slovanské peklo). Psáno hlavně jako elegie, i oslavné básně, mnoho sonetů.

Dílo psáno velmi náročnou formou Þ vysvětlivky „Výklad čili přímětky k Slávě dceři

 

František Ladislav Čelakovský

-          pocházel ze Strakonic, po gymnáziu vystudoval filozofii, poté profesorem slavistiky v Praze.

-          Překladatel (Herder, Goethe), redaktor (Pražské noviny)

-          Básník, sběratel ústní lidové slovesnosti, lidové poezie – na jejím základě píše vlastní básně = ohlasová poezie; vliv romantismu; psal odborné práce o folkloru.

Slovanské národní písně“- sbírka folklórních českých, polských ruských… písní

Mudrosloví národa slovanského v příslovích

vlastní tvorba: „Ohlasy písní ruských“- psána na základě ruských lidových písní = bylin (postavy bohatýrů – Ilja Murovec Čurila Plenkovič), přetváří je. Poezie založena na opakování, používána gradace, objevují se zde rusismy, hlavně epické básně. Úkolem sbírky je ukázat kladný vztah k ruskému lidu.

Ohlasy písní českých“- písně a básně z venkovského prostředí; zobrazují všední i sváteční dny, ukazují vztah venkovanů k práci; převaha lyriky nad epikou. Balada „Toman a lesní panna“.

 

 

III)      Fáze – vyvrcholení nár. obrození – 1830-1848

politické strany – liberálové (Palacký, Havlíček), radikálové (Sabina, Frič).

V literatuře:

Ø      spjatost s národním obrozením: J.K.Tyl – „Strakonický Dudák“, K.J.Erben - „Kytice z pověstí národních“, …

Ø      počátky realismu: K. Havlíček Borovský, B.Němcová

Ø      romantismus: K. H. Mácha