České divadlo 19.století

 

Navazuje na divadlo 1.fáze NO– založeno na působivosti mluveného slova, mělo působit na vlastenectví lidí.

první divadla: v Praze v Kotcích (1738) – hrána první česká nová hra „Kníže Honzík“- neúspěch.

1773 – založeno Stavovské divadlo – české hry jen zřídka

1786 – 1789 – Vlastenecké divadlo = Bouda – hráno pouze česky, autoři:

Karel Ignác Thán – překládal tragédie (Schiller, Shakespeare)

Václav Thán  – autor historických her z českých dějin: „Vlasta a Šárka“, „Břetislav a Jitka“- vlastenecké hry

Prokop Šedivý – autor frašek=veselohry ze života: „Masné krámy“, „Pražští sládci

Jan Nepomuk Štěpánek  - frašky

 

Drama 2.fáze NO: – oblíbené veselohry až frašky:

Václav Kliment Klicpera – rodák z Chlumce nad Cidlinou, stal se profesorem na Hradeckém gymnáziu – učil J.K.Tyla.

Opatovický poklad“, „Hadrián z Římsů“, „Ján za chrta dán“; frašky: „Rohovín čtverrohý“, „Divotvorný klobouk“, „Každý něco pro vlast

 

Drama 3.fáze NO: -

Josef Kajetán Tyl – studoval na Hradeckém gymnáziu u V.K.Klicpery – vzbudil v něm zájem o divadlo a literaturu, při studiích filozofie v Praze se věnoval divadlu, kočovné společnosti, Stavovské divadlo-soubor rozpuštěnÞ vlastní kočovná spol., zemřel v bídě; v roce 1848 poslancem Říšského sněmu. Počátky tvorby próza:

historické povídky s povzbuzujícím charakterem: „Rozina Ruthardova“, „Statný Beneda“, „Dekret kutnohorský

povídky s aktuálními tématy: „Rozervanec“; novela „Poslední Čech“-K.H.Borovský kritizoval povrchnost

Dramata: - tvůrce českého realistického dramatu.

q       Ze současného života: „Bankrotář“, „Paličova dcera“, „Pražský flamendr“, „Chudý kejklíř“, „Fidlovačka“- fraška s písněmi „Kde domov můj“ – melodie Františka Škroupa

q       Dramatické báchorky: „Strakonický dudák“- české lidové postavy (kladné)-Švanda dudák, Dorotka, Kalafuna; cizí svět: Vocilka (=vyčůranec); pohádkové postavy: víla Rosava (matka Švandy – zosobnění přírody i vlasti), víly…, str.26

Tvrdohlavá žena, „Jiříkovo vidění“, „Lesní panna

q       Historické hry: „Kutnohorští havíři, „Jan Hus“, „Jan Žižka z Trocnova“, „Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové

 

1862- otevřeno Prozatímní divadlo

1868 – položen základní kámen Národního divadla (sbírky-„Národ sobě“ + nemalý příspěvek rakouské vlády) = národní manifest kulturní, projev síly národa;

na stavbě se podílely:

architekt Josef Zítek
malíři Mikoláš Aleš, Frant. Ženíšek, Vojtěch Hynais (opona)
sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj.
hud. sklad. Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich

1881 – divadlo dostavěno, požár, znovuotevření 1883 (Bedřich Smetana – „Libuše“)

 

¨       1858 – almanach Máj (Josef Barák)

Vítězslav Hálek – 6 veršovaných dramat, nevalný úspěch, „Král Vukašín

Jan Neruda – tragedie „Francesca di Rimini“ – milostný tragický příběh, neúspěch ve Stavovském divadle; výborný literární kritik, medailonky o hercích.

¨       1868 – almanach Ruch – k výročí otevření ND

Svatopluk Čech – veršované drama „Roháč na Sioně“- nedokončené

¨       Lumírovci – časopis Lumír

Jaroslav Vrchlický – veselohra „Noc na Karlštejně“- viz film

Trilogie s antickou tematikou „Hippodamie“- „Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie“ – z řecké mitologie

Drama „Drahomíra“- hráno v ND

+ hry s antickými náměty i z české historie.

Julius Zeyer – dramatická romantická pohádka „Radůz a Mahulena“- o síle opravdové lásky.

 

Realistické drama (60.-90.léta)

Centrum kulturního života ND, působila v něm generace Prozatimního divadla (O.Sklenářová, K.Šimanovsky, J.Seifert, Fr.Šamberg), vedle nich vyrostli další (H.Kvapilová, M.Hybnerová)

Stále oblíbené lehčí hry a hry z historie; realistické hry se těžce prosazují, zpočátku dokonalé prokreslení postav.

František Adolf Šubert - hry „Jan Výrava“- výrazný typ sedláka bouřící se proti bezpráví

Drama čtyř chudých stěn“- příběh básníka


Ladislav Stroupežnický – dramaturg ND

veselohry „Zvíkovský rarášek“, „Paní mincmistrová

poté realistické drama „Naši furianti“- z jihočeské vesnice, prokreslení českého člověka, kritika maloměšťáctví.

tragédie „Na valdštejnské šachtě

 

Alois Jirásek - realistická dramata z venkova „Otec“, „Vojnarka

pohádková hra „Lucerna

historické hry – husitská trilogie „Jan Hus“, „Jan Žižka“, „Jan Roháč z Trocnova

veselohra z období NO – „M.D.Rettigová


Gabriela Preissová – tragédie ze slovácké vesnice:

Gazdina roba“- venkovská švadlena odchází od manžela k milenci, končí sebevraždou, drama vyvolalo veliký rozruch; slovácký dialekt Þ neoblíbené v Praze.

Její pastorkyňa“- stará mlynářka spáchá zločin, aby zachránila štěstí své dcery (zabijí nemanželské dítě), tragický konec ; psychologické prokreslení postav, zobrazeny lidské vztahy, Leoš Janáček – opera


Alois a Vilém Mrštíkové vrchol českého realismu „Maryša“- tragický příběh ze slovácké vesnice; Maryša zabije muže, za kterého je donucena se provdat, chce mladého Francka; stavba jako antická tragédie  (5 jednání):

1.       část – expozice: otec Maryši se hádá s ženichem o věno

2.       kolize: odpor Maryši k sňatku

3.       krize: Francek se vrací z vojny, potyčka

4.       peripetie: Maryšiny úvahy a rozhodnutí

5.       katastrofa: vražda Vávry

Při uvedení hra velmi úspěšná; má rychlý spád, postavy silně vyhraněné, hovoří nářečím.