Česká renezance a humanismus

 

Období vlády Jagelonců a Habsburků, ti se snaží vytvořit silný stát, šlechta se propojuje s církví.

Rensanční tvorba se k nám dostává se zpožděním a začíná až 1470. Zcela se však nikdy neprosadila (česká díla se nikdy neobracela tolik na antiku), pouze v zábavné próze („Historie o bratru Janu Palečkovi“). Spíše humanismus:

-   V této době do literatury pronikají zájmy měšťanů, liter. dále zastává myšlenky šlechty.

-   Ústní lidová slovesnost zaniká, převládá literatura psaná.

-          Témata pro díla vycházejí ze současnosti.

-          Píše se mnoho odborné literatury –latinsky, hlavně však česky.

-          Hojně využíván knihtisk.

-          Dvě období:

 

1)      1470 – 1520 – snaha, aby se české země přiblížily Evropě.

Latina se odklání od středověké, stává se vzorem pro češtinu, působí na její syntax Þ vzniká humanistická čeština – používá velmi dlouhých souvětí-period, a složité vyjadřování.

Latinská tvorba

Bohuslav Hašištejnský z Lobkovic – duchovní, který vytvořil obrovskou knihovnu, překládal (filozofická próza, elegie,…); stýkal se se světovými vzdělanci, hodně cestoval

Jan z Rabštejna

Česká tvorba

Viktorín Kornel ze Všehrd – pocházel z Chrudimi, měl univerzitní vzdělání, jako první vyjádřil program českého humanismu: „Chci se latině učiti, ale česky psáti a mluviti.“ Překládal latinské spisy, větší váhu přikládal své vlastní tvorbě věnované právům:

O právech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery“- obsahuje výklad soukromého a zvykového práva a soudnictví; stál na straně měšťanstva, často proti šlechtě Þ vyhozen z místa úředníka.

Mikuláš KonáčHodiškova – pražský tiskař, nakladatel, zasloužil se o šíření knih; překládal latinská díla + vlastní tvorba: „Pravidla lidského života“- alegorický spis.

Oblíbené v této době cestopisy, kroniky, zábavná literatura: Hynek z Poděbrad (překládal + vlastní tvorba), lidová četba: „Ezopovy bajky, Trójanská kronika“

 

 

2)      1520 – 1620 (končí bitvou na Bílé hoře)

-          humanismus ovlivňuje školství, měšťany, …

-          kvantitativní nárůst české literatury

-          nositelem nejvyšší vzdělanosti Jednota bratrská, rozšiřuje vzdělanost v národě; 1526 – nástup Habsburků na trůn, Ferdinand I potlačoval Jednotu bratrskou a podporoval katolickou církev.

-          Rozvoj naučné a odborné prózy, velmi oblíbená historie a dějepisectví: (paměti, kroniky, historické kalendáře):

Martin Kutlen – člen Jednoty bratrské, pokus o sepsání českých dějin: „Kronika o založení země české

Václav Hájek z Libočan – „Kronika česká“- věnována Ferdinandu Habsburskému (dedikace=věnování), snažil se mu lichotit, osluvuje vysokou českou šlechtu, je zde mnoho historických omylů; velmi čtivá (obsahuje i lidové pověsti), vlastenecké motivy; zachycuje dějiny české od praotce Čecha do roku 1526.

Jazykospyt (= jazykověda) – v 16. století je patrná snaha o vyložení mluvnických jevů a o popsání jazyka, období jeho největšího rozkvětu.

Jan Blahoslav – biskup jednoty bratrské, získal vzdělání na univerzitách v Německu a Švýcarsku, zde se seznámil s reformačními myšlenkami; přívrženec vyššího vzdělání a kultury.

Gramatika česká“- snaží se zde vyložit zásady českého jazyka (skladbu, slovník), razí zde zásadu, že každý člověk se má snažit o „vypulérovanost“ jazyka a projevu, o vyšší jazykovou kulturu.

Spis „Muzika“- hudební teorie věnovaná hudebníkům a zpěvákům, zabývá se textem písně.

Sestavil „Šamotulský (Ivančický) kancionál“- soubor duchovních písní, snažil se o jejich estetickou hodnotu.

Historický spis „Akta jednoty bratrské“- dějiny j. b.

Filipika proti misomusům“ (=nepřátelům vzdělání) – bojovná řeč, polemika s názory; obhajuje vyšší vzdělání, znamená pokrok.

Překládal Nový zákon, brzy po jeho smrti pokračovali členové j.b. v překládání Bible, vydána v Kralicích ÞBible kralická“, její jazyk se stal vzorem nejdokonalejší češtiny = bibličtina-humanistická čeština.

 

Zábavná literatura: - písně, cestopisy, panflety, kratší příběhy: „Historie o bratru Palečkovi“- o šaškovi krále Jiřího, snažil se o nápravu nepravostí; „Březinovy rozprávky, Frantova práva“- zásady pijáckého cechu, oslavuje pití a bohémský život.

Oldřich PrefátVlkanova – cestopisy

Začíná se opět objevovat drama, hráli je hlavně studenti univerzit=žáci Þ žákovské drama; hlavně historické náměty.

1570 – 1620 = „Zlatý věk“ českého písemnictví

-období vlády Rudolfa II Þ Rudolfova ´ Veleslavínova doba – rozkvě českých zemí, kultury a vzdělanosti; Praha centrem celé říše.

Především rozkvět české tvorby, latinou psány odborné spisy a módní básně.

Jan Campanus Vodňanský – přednášel na Karlově univerzitě, latinsky psal veršované dějiny. Po bitvě na Bílé hoře se zabil; jeho osudy v díle Z. Wintera: „Mistr Kampanus“.

České písemnictví:

Daniel Adam z Veleslavínasoutředil okolo sebe skupinu spisovatelů, která udávala ritmus tehdejší literatury.

Oženil se s dcerou pražského tiskaře MelantrichaAventina; rozšířil jeho tiskárnu a vydával zde mnoho děl, organizoval také kulturní život, šířil vzdělanost; stoupenec jednoty bratrské.

Vystudoval historii na Karlově univerzitě, věnoval se sestavování slovníků, až čtyřjazyčných;

-„Historický kalendář

 

Mikuláš DačickýHeslova – věnoval se dějepisectví, pocházel z Kutné hory – kutnohorský měšťan; autor „Pamětí“- zachytil události po bitvě na Bílé hoře – pronásledování evangeliků, úpadek české vzdělanosti, prokládal je verši – ke konci života je shromáždil a vydal – „Prostopravda

 

Populární cestopisy, autoři vycházeli ze svých zkušeností:

Kryštof Harant z Pobžic a Bezdružic – „Cesta z Království českého do Benátek

Václav Vratislav z Mitrovic – účastnil se cesty uspořádané Rudolfem II do Cařihradu, dostal se do tureckého vězení; spis „Příhody Václava Vratislava z Mitrovic

 

Právníci:

Karel Starší ze Žerotína, Václav Budovec z Budova – autor „Antialkoránu“- polemika islámu a křesťanství, spis ukazuje správnost křesťanství.