Barokní literatura

 

Baroko (barroco = perleťový šperk, není jisté)

        směr, který zasahuje do všech oblastí umělecké tvorby, vznikl v polovině 16. století v Itálii a Španělsku, poté se šíří do Evropy, trvá do pol. 18.stol.

        z renesance zachována touha po poznání, pozemský život je však chápán jako nepodstatný, důležitější je život posmrtný. Barokní literatura silně ovlivněna náboženstvím (mysticismus), obrací se k Bohu a jistotám věčného posmrtného života, lidé se často obracejí do svého nitra, zkoumají svou víru a přesvědčení. Jestliže se píše o skutečném životě, používá se jinotajů, alegorie (?). Život člověka je zachycován jako utrpení, strádání a bolest, vykoupení má přijít po smrti.

        Snaha přesvědčit člověka o jeho malosti vůči Bohu (Þ velké chrámy – chrám sv. Mikuláše), umělci: Matiáš Braun, Ferdinand Brokoff, Karel Škréta, Petr Brandl, Jan Jakub Ryba, Josef Mysliveček…, bratři Dienzenhoferové,…

 

Španělská literatura:

Pedro Calderon de la Barca – dramatik, nevazuje na špaňelskou renezanci, podobné náměty jako Lope de Vega; autor komedií a tragédií s náboženskými tématy.

Tirso de Molina – vychází z lidových tradic španělského divadla – „Sevilský svůdce a kamenný most“- hlavní postava Don Juan = svůdce.

 

Anglická literatura:

John Milton – epopej „Ztracený ráj“- zachycuje velký časový úsek, mnoho symbolů, epos s biblickým námětem.

 

...Itálie – básník Torquato Tasso – epopej „Osvobozený Jeruzalém

Německo – básník Andreas Gryphiusmotivi hrůzi ze smrti (!)

 

 

Česká barokní tvorba – počátek 1620-1670

-   doznívají tradice renezanční literatury

-          po bitvě na Bílé hoře české měšťanstvo zbavováno politické moci, nemůžou dále vést kulturní život Þ postupný úpadek lit.

-          Držitelé moci (Habsburkové) se snažili o rekatolizaci Þ příslušníci jiných církví odcházejí do emigrace; 1627 vyhlášeno Obnovené zřízení zemské (Habsburkům zaručeno dědičné panování, zrovnoprávněna čeština a němčina, povolena pouze katolická církev)

I.) Emigrantská literatura

Emigrace hl. do Německa, Polska (členové jednoty bratrské-čeští bratři) a na Slovensko.

 

Jan Amos Komenský 1592-1670

-          poslední biskup jednoty bratrské, všestranný vědec a literát, předevšímvšak reformátor školství (autor světoznámých pedagogických spisů); největší osobnost emigrantské literatury.

-          Narodil se v Nivnici na Moravě, brzy osiřel, vychováván v duchu jednoty bratrské, v jejích školách ve Strážnici a Přerově, později studoval na německých univerzitách, po návratu do vlasti vysvědcen na kněze.

-          Musel čelit mnoha osobním tragédiím – stráta manželky a dětí při morové epidemii, zničení celoživotního díla.

Nejdříve v emigraci v polském Lešně (1628), poté i v Anglii, Švédsku, Maďarsku; šírel zde své pedagogické myšlenky. Od roku 1656 v Holandsku v Amsterodamu, kde zemřel 1670, pohřben v Naardenu. DÍLO:

 

1)      celoživotní projekty: -„Poklad jazyka českého“-veškerá česká slovní zásoba, shořel.

-„Spis o literatuře české“- prosazoval časomíru

 

2)      náboženské spisy:

Labyrint světa a ráj srdce“- alegorický spis, hl. postava sám Komenský, doprovázen Všezvědem Všudybudem (radí mu,aby byl spokojen se vším, co vidí; aby nekritizoval, protOže by mu to mohlo přinést problémy) a Mámením (dá mu brýle, které ukazují lepší svět); svět zobrazen jako bludiště-obrovské chaotické město, ve středu stojí hrad královské Moudrosti, i zde objevuje Komenský zkaženost. Poutník zoufalý, radí utéct z tohoto světa a uzavřít se do ráje srdce = Bůh a pravé hodnoty. Ostrá kritika společnosti; psáno humanistickou periodou=složité souvětí.

Spis „Hlubina společnosti“- společnost zobrazena jako točící se kolo, na okraji chaos a neklid, uprostřed vládne klid a harmonie –Bůh.

3) díla věnovaná sociální problematice:

Listové do nebe“- soubor 5 fiktivních dopisů chudých Kristovi.

Kšaft umírající matky jednoty bratrské“- (kšaft=závěť) – Komenský se loučí s jednotou bratrskou, konec nadějí na návrat do vlasti (vestfálský mír-1648).

 

4) pedagogické spisy:

Komenského pedagogické zásady:        

a)      každý člověk má právo na vzdělání (i ženy)

b)      člověk má být vzděláván v mateřském jazyce

c)      škola má rozvíjet harmonicky (duševně i tělesně)

d)      ve škole se má přecházet od nejjednoduššího k nejtěžšímu

e)      prosazoval názorné vysvětlování, učebnice doplňoval obrázky

f)       odmítal tělesné tresty

Několik stupňů výuky:

1.       mateřská škola (do 6 let) – „Informatorium“- zdůrazněna estetická výchova

2.       škola národní (6-12 let) – „Brána jazyků otevřená“- názorná výuka a v mateřském jazyce

3.       latinská škola = gymnázium (12-18 let) – „Orbis pictus = Svět v obrazech“- učebnice latiny, nový styl výuky  pomocí obrázků.

4.       univerzita (18-24 let) – student má získat vzdělání v určitém oboru

Snaha o co největší názornost výuky – „Schola ludus“-divadelní hra, výuka latiny

 

Autor spisů       - pansofických (pansofie=vševěda), snažil se shrnout veškeré vědecké poznatky.

-          filozofických, snaha o mírové soužití všech národů – spis „Via lucis = Cesta světla

Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“ –nalezen v Německu roku 1935, líčí budoucí svět bez válek. (nejdůležitější vlastnosti: láska, tolerance,…)

 

Další emigrantští spisovatelé: Pavel Skála ze Zhořan, Jan Stránský ze Zap (zabýval se dobou pobělohorskou u nás).

 

II.) Domácí tvorba:

je spjata s jezuitským řádem, jezuité přicházejí 1556, příslušníci katolické církve, odpůrci ostatních náboženství, po bitvě na Bílé hoře upevňují své pozice, náměty hlavně křesťanské, z Bible. Důležité básnictví a dramatická tvorba:

Bedřich Briedel – básník, autor úvahové meditativní lyriky; „Co Bůh? Člověk?“- kontrast nicoty lidské a velikosti boží.

Bohuslav Balbín – největší jezuitská osobnost, vlastenec, učitel na jezuitských školách.

-latinské dílo „Učené Čechy“- dějiny vědy, literatury a kultury.

-„Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště pak českého“ – hájí český jazyk proti německým vlivům, spis vyšel až na začátku národního obrození.

 

V 17.století postupuje germanizace, němčina se stává úředním jazykem, čeština začíná upadat Þ vzniká skupina „brusičů jazyka“- chtěli z češtiny odstranit cizí slova, nahrazována složeninami, brusiči (=puristé): Václav Pohl, Václav Matěj Šteyer.

´ páter Koniáš – jezuita,autor soupisu zakázané literatury- „Klíč kacířské bludy“ (Husovi, Komenského spisy)

 

Tvorba pololidová:

= spojovací článek mezi ústní lidovou slovesností a literaturou psanou; „písmáci“- vzdělaní lidé, kteří sbírali ústní lid.slovesnost.

Na počátku 18.století čeština ve stádiu nejvyššího úpadku, česky není psána žádná složitější literatura, hlavní ústní lid.slovesnost (!!!):

 

a) pohádky – objevuje se postava Honzy

Loutkové divadlo – zakladatelem Matěj Kopecký, hra „Don Šajn

 

b) pověsti – o Žižkovi, o Bruncvíkovi; proroctví „Pověst o blaničtích rytířích“, „Pověst o Růžovém paloučku

 

c) sociální písně – balady: „Osiřelo dítě, Matka vražednice, Sestra travička

 

d) kramářské, jarmareční písně – funkce novin