SYSTÉM VYŠŠÍCH ROSTLIN

 

Jsou to převážně autotrofní eukaryotické rostliny, které se vyvíjely jako součást zelené větve rostlin ze starobylých zelených řas. Vznikly ve vodě a postupným přivykáním na sucho se u nich vyvinuly kořeny. Jejich tělo je soustavou vodivých a krycích pletiv.

 

Podříše vyšší rostliny se dělí na následující oddělení:

Ryniofyty, Mechorosty, Plavuně, Přesličky, Kapradiny, Rostliny lyginodendrové, Cykasy, Jinany, Jehličnany, Krytosemenné

 

1. RYNIOFYTY (Rhyniophyta)

Nejjednodušší známé vyšší rostliny; první, které vstoupily na souš; známe je od siluru, podzemní části označujeme jako rhizomoidy. Koncové nadzemní části nazýváme telomy, které mohou být sterilní (s asimilační fcí) nebo fertilní (zakončené výtrucnicemi). Vyskytuje se u nich izomorfická rodozměna (gametofyty a sporofyty se shodují tvarem i velikostí)

 

2. MECHOROSTY (Bryophyta)

Soustava vodivých pletiv dosáhla jen omezeného stupně vývoje. U jedince má převahu gametofyt nad sporofytem. Na gametofytu se tvoří samčí a samičí gametangia, v nichž vznikají pohlavní buňky. Po oplození, které probíhá ve vlhkém prostředí vzniká sporofyt (štět s tobolkou).

Dělíme je do tří tříd:

-         játrovky (Marchantiopsida) – mají lupenitou stélku; vytvářejí laločnaté dvoudomé gametofyty. Dochází také k nepohlavnímu rozmnožování pomocí tělísek, která vznikají v pohárcích na gametofytech

-         mechy – (Bryopsida) – gametofyty jsou jednodomé nebo dvoudomé. Stélku dělíme na rhizoidy (kořínky), kauloid (lodyžka), fyloidy (lístky).

-         hlevíky – mají parenchymatickou stélku

 

3. PLAVUNĚ (Lycopodiophyta)

Jsou stále zelené rostliny s převahou sporofytu nad gametofytem. Na stonku jsou šídlovité asimilační listy (trofofyly) a některé větve jsou ukončeny klasy výtrusných lístků (sporofyly). Z výtrusu klíčí jednodomý prokel, představující gametofyt, který nese pelatky i zárodečníky. Plavuň vidlačka

 

4. PŘESLIČKY (Equisetophyta)

Na jaře tvořeny nezelenou jarní lodyhou, zakončenou výtrusným klasem, později vyrůstají jalové zelené letní lodyhy. Výtrusy jsou opatřeny pentlicemi (hapterami), které se při změně vlhkosti proplétají ve shluky roznášené větrem. Gametofyt je dvoudomý, spermatozoidy mnohobičíkaté

přeslička rolní, přeslička lesní, přeslička poříční

 

5. KAPRADINY (Polypodiophyta)

Byliny nebo dřeviny, jejichž stonek (ve formě oddenku) je nečlánkovaný, často zakrnělý. Listy jsou velké složené a mají funkci asimilační i výtrusnou (trofosporofyly).

Kapraď samec, papratka samičí, osladič obecný, hasivka orličí

 

3, 4, 5 – označovány jako kapraďorosty, jejichž společným znakem je heteromorfní rodozměna, v níž se sporofyt tvarem liší od gametofytu a velikostí ho značně převyšuje. Gametofyt zde představuje vláknitá či lupenitá stélka (prokel) nepatrných rozměrů.

6, 7, 8, 9 jsou označovány jako rostliny nahosemenné. Tyto mají mohutnou převahu sporofytu nad gametofytem, který není schopen samostatně existovat. Vajíčka vyrůstají na bázi či okraji plodolistů. V druhotném dřevě se vyskytují z vodivých elementů pouze cévice (tracheidy).

 

6. ROSTLINY LYGINODENDROVÉ (Lyginodendrophyta)

Měly vzhled stromovitých kapradin.

 

7. CYKASY (Cycadophyta)

Dřeviny se zpeřenými listy vycházejícími z vrcholu kmene. Plodolisty (megasporofyly) a tyčinky (mikrosporofyly) tvoří oddělené soubory, některé rostliny jsou dvoudomé. Největší rozvoj v druhohorách.

 

8. JINANY (Ginkgophyta)

Toto oddělení tvoří pouze jeden druh – jinan dvoulaločný. Jde o dvoudomý strom u něhož tyčinky vyrůstají ze zkrácených větviček (brachyblastů). Plodolisty nesou dvě vajíčka.

 

9. JEHLIČNANY (Pinophyta)

Mikrosporofyly a megasporofyly tvoří oddělené šištice; některé druhy jsou dvoudomé.

Pylová zrna (mikrospory) vznikají meiotickým dělením mateřských buněk v prašných pouzdrech. Obsahují také buňku vegetativní, která plní funkci vyživovací a b. rozmnožovací. Vzdušné vaky pomáhají při šíření větrem.

Vajíčka – jedna buňka nucellu se zvětší a meiozou vznikají čtyři haploidní buňky (makrospory). Z jedné vzniká zárodečný vak, ostatní zanikají. Po mnohonásobném dělení jádra dále vzniká samičí prokel.

Pylová zrna jsou zachycena v okolí klového otvoru (na vajíčku), po jehož uzavření začnou klíčit pylové láčky – ty prorůstají nucellem k zárodečníkům. Z generativní buňky vznikají dvě spermatické, z nichž větší se účastní oplození a menší zaniká.

 

10. KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY

Jsou většinou autotrofní byliny nebo dřeviny, u kterých se jako rozmnožovací orgány vyvinuly květy. Oba gametofyty nejsou schopny samostatné existence a jsou součástí sporofytu.

Pylová zrna, pokud jsou zralá, mají dva obaly: vnější (exinu) a vnitřní (intinu), dále obsahují buňku vegetativní a generativní.

Vajíčka jsou ukryta v semeníku, k jehož stěně přirůstají stopkou. Mají také dva obaly (intergumenty), v nichž je klový otvor. Jedna z 2n buněk se dělí na čtyři haploidní b. (makrospory), přičemž jádro největší z nich se třikrát mitoticky dělí za vzniku osmi jader: jedna vaječná (oosféra), dvě pomocné (synergidy), tři protistojné (antipody) a dvě jádra splynou za vzniku 2n středového jádra.

Oplození je dvojité: jedna spermatická buňka splyne s vaječnou za vzniku embrya. Druhá spermatická b. splyne se středovým jádrem zárodečného vaku za vzniku 3n buňky, z níž vzniká  3n živné pletivo (endosperm). Z intergumentů vajíčka vzniká osemení (testa). Zbytek nucellu se mění na perisperm.

 

 

Krytosemenné rostliny se dělí na dvouděložné a jednoděložné, ovšem mezi oběma třídami není výrazná hranice.

 

a)      Rostliny dvouděložné (Magnoliopsida)

Jsou početnější a pravděpodobně původnější než jednoděložné

-         Kaparotvaré (Capparidales)– brukvovité – řepka, brukev zelená (zelí, kapusta, kedluben, květák), ředkev setá; křen, hořčice bílá; hořčice polní, penízek rolní

-         Růžotvaré (Rosales) – jahodník, ostružiník, maliník, růže, slivoně (trnka, višeň, broskev), jabloně

-         Bobotvaré (Fabales) – typická je symbiosa kořenů s hlízkovými bakteriemi, které vážou vzdušný dusík; trnovník akát; pícniny – jetel luční, tolice vojtěška; luštěniny; olejniny – sója, podzemnice olejná

-         Mákotvaré (Papaverales) – byliny s mléčnicemi; mák, vlaštovičník, zemědým lékařský

-         Aralkotvaré (Araliales) – miříkovité – kmín luční, fenykl obecný, mrkev, petržel, miřík celer, kopr vonný

-         Krtičníkotvaré (Scrophulariales) – lilkovité – lilek brambor, rajče, paprika, tabák

-         Hvězdnicotvaré (Asterales) – mají drobné květy seskupené v úbory; slunečnice, čekanka, jiřiny, podběl, heřmánek, pcháč, bodlák

-         Hluchavkotvaré (Lamiales) – hluchavkovité – žláznaté byliny obsahující silice; máta, mateřídouška, šalvěj lékařská, meduňka, tymián

 

b)      Rostliny jednoděložné (Liliopsida)

Většinou byliny bez druhotného tloustnutí stonku. Vyvinuly se pravděpodobně z dvouděložných

-         Liliotvaré (Liliales) – liliovité – oboupohlavné květy, přes zimu – cibule, pór, cibule kuchyňská, česnek kuchyňský, lilie, tulipán, konvalinka

-         Kosatcotvaré (Iridales)– kosatec, šafrán, mečík

-         Zázvorníkotvaré (Zingiberales) – čeleď banánovníkovité

-         Vstavačotvaré (Orchidales) – často epifytní rostliny (žijí neparaziticky na jiných rostlinách), autotrofní, zákonem chráněné; střevíčník pantoflíček, vstavač kukačka, vemeník, vanilkovník

-         Šáchorotvaré (Cyperales) – mají obvykle trojhranné stonky, úzké listy a klasovitá květenství; rod ostřice, papyrus

-         Lipnicotvaré (Poales) – trávy s hroznovitým květenstvím, pícniny – bojínek, psárka, srha, jílek, kostřava; obilniny – pšenice, ječmen, kukuřice, rýže; rákos, bambus

-         Arekotvaré (Arecales) – subtropické, tropické rostliny; datlovník, kokosovník ořechoplodý, palma olejová

 

Znak                           jednoděložné                                     dvouděložné

dělohy                          jedna                                                   dvě

kořen                           primární zůstává zachován                    fci primárního nahrazují náhradní k.

stonek                          kambium vyvinuto,                                kambium chybí

stonek druhotně tloustne

cévní svazky                 uspořádány v kruhu, otevřené                roztroušené, uzavřené

žilnatina listu                 zpeřená, síťovitá, dlanitá,…                   souběžná

květní No.                    5, 4 nebo 2                                           3

květní obaly                  častější K a C                                      častější P