VODNÍ REŽIM, MINERÁLNÍ VÝŽIVA, INDIVIDUÁLNÍ VÝVOJ, ROZMNOŽOVÁNÍ A POHYBY ROSTLIN

 

VODNÍ REŽIM ROSTLIN

Obsah vody v protoplazmě je nezbytný pro normální průběh životní funkce buňky

snížení obsahu vody vede až k omezení životních dějů

voda poskytuje dva základní biogenní prvky

je rozpouštědlem různých látek v, a prostředím, ve kterém probíhají biochemické děje

slouží také k rozvádění ( transportu ) látek v těle rostliny

·       vodní nižší rostliny - přijímají vodu celým povrchem těla na základě difúze a osmózy

·       vyšší suchozemské rostliny - přijímají vodu kořenovými vlásky, rozvod vody po těle zprostředkovávají cévy a cévice, v listech se vypařuje do mezibuněč. prostor houbového parenchymu,voda průduchy proniká ven, unikající molekuly „ táhnou „ molekuly H2O cévách a cévicích = transpirační proud ( sání ), který je zabezpečován soudržnými silami ( kohezí ) mezi molekulami vody

 

část vody přijímá rostl. pasivně ( asi 95% celkově přijaté vody ) = molekuly H2O difundují prostory v b. stěnách a jejich difuzí umožňuje koncentrační spád směrem do vnitř. č. kořene, způsobený transpiračním sáním

část vody aktivně - spojen se spotřebou energie, molekuly vody procházejí cytoplazmou b. kořenových vlásků přes tonoplast do buněč. šťávy, výsledkem je kořenový vztlak

 

příjem vody ovlivňují :

- teplota půdy a obsah kyslíku v půdě, čím teplejší a okysličenější tím b. přijímají více vody

- koncentrací půdního roztoku -  na zasolených půdách nedostatek H2O

- velikost půdních částic - čím menší, tím mají větší povrch, na který se přilnavostí ( adhezí ) vážou molekuly vody, které pak nemohou pronikat do kořenů

 

část vody přijímána mimokořenově listy

 

·       TRANSPIRACE : výdej vody rost. ,

transpirace pokožková - celým povrchem

transpirace průduchová - je regulována otevíráním a zavíráním průduchů

ovlivňuje :

a) vnitřní faktory - velikost a počet průduchů, morfolog. a fyziolog. stavba listu, vlastnosti kutikuly

b) vnější faktory - teplota a vlhkost vzduchu, pohyb vzduchu, půdní vlhkost

intenzita transpirace: množství vydané vody jednotkou listové plochy za jednotku času, mění se během dne a vegetačního období

význam : umožňuje zásobování všech částí rostliny, průduchy proniká CO2  potřebný u fotosyntézy. a dýchání.

 

 

POHYBY ROSTLIN

Pohyby rostlin dělíme následovně:

1. fyzikální        a) hygroskopické

                        b) kohezní

2. vitální           a)lokomoční

                        b) ohybové       I. Samovolné

                                               II. vyvolané podrážděním          - tropismy

- nastie

 

Fyzikální pohyby

Jsou založeny na pravidlech, která zároveň platí pro neživou přírodu

-          Hygroskopické – jsou umožněny schopností buněčné stěny bobtnat (otevírání a zavírání šišek u jehličnanů)

-          Kohezní – jsou umožněny kohezí (soudržností) molekul vody a jejich přilnavostí (adhezí) k vnitřním stranám buněčných stěn (otevírání výtrusnic u kapradin)

 

Vitální pohyby

Souvisí se životními projevy rostlin

-          Lokomoční (taxe) – jsou pohyby z místa na místo. Mohou být indukované (vyvolané podrážděním) a orientované (ve směru nebo proti směru podráždění). Jsou spojeny s jednobuněčnými rostlinami, jako jsou zelené řasy, které se pohybují za světlem (fototaxe).

-          Ohybové – část rostliny se zakřivuje

-          tropismy – indukované orientované pohyby vyšších rostlin, které jsou kořeny upevněné v zemi.

Fototropismus je vyvolán osvětlením z jednoho směru. Pozitivně fototropické jsou stonky a listové řapíky, neboť se ohýbají za světlem. Naopak negativně fototropické jsou kořeny ohýbající se od světla.

Pohyb ve směru nebo proti směru zemské gravitace se označuje jako geotropismus (gravitropismus); hlavní kořeny jsou kladně geotropické, stonky naopak. Thigmotropismy jsou ovíjivé pohyby, které konají úponky popínavých rostlin po dotyku s oporou.

Hydrotropismus je reakce na vodu; např. některé kořeny rostou vzhůru k místům, kde je více vláhy

-          nastie – indukované neorientované (všesměrné) pohyby, které mohou být vyvolány změnami teploty, intenzity světla, otřesy atd.

Termonastie – se projevují otevíráním květů vlivem tepla a naopak (mák vlčí, šafrán)

Seismonastie – projevují se sklápěním listů při dotyku či otřesu (šťavel, citlivka), sklápěním žláznatých chlupů (rosnatka)

Nyktinastie – spánkové pohyby, vyvolané střídáním dne a noci. Projevují se např. sklápěním listů (šťavel, fazol)

-            samovolné (autonomní) pohyby – není potřeba vnější podráždění; jedná se hlavně o pohyby růstové. Rychlost růstu ovlivňují auxiny. Příkladem je stonek klíčící rostliny, který se kývá, aby tak lépe pronikl půdou.

 

ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN

Květ je soubor přeměněných listů přizpůsobený k rozmnožování. Samčím pohlavním ústrojím jsou tyčinky a samičím jsou plodolisty, lteré u krytosemenných rostlin srůstají v pestík. Květní obaly chrání tyčinky a pestíky před nepřízní okolních vlivů.

Pokud jsou tyčinky i plodolisty v květu společně, jde o oboupohlavné rostliny, pokud jsou v jednom květu jen tyčinky nebo plodolisty, je to rostliny jednopohlavná.

Vyrůstají-li samčí i samičí květy na jednom jedinci, mluvíme o rostlině jednodomé, pokud má rostlina pouze samčí nebo samičí květy, je dvoudomá.

 

Rozmnožování asexuální (vegetativní)

Nový jedinec vzniká z jedné buňky, tkáně nebo části orgánu mateřské rostliny. Rostliny vytvářejí pro tento druh rozmnožování speciální orgány

a)      šlahouny – jahodník , netřesk

b)      oddenky – kosatec, pýr

c)      hlízy – brambor, jiřiny

d)      cibule – česnek, lilie

nový orgán či jedinec může vzniknout i z latentních meristémů – u zakořeňujících větviček (řízkování) vyrůstají adventivní kořeny z pericyklu stonku. U begonií a jiných se latentní meristémy vyskytují i v listech – listové řízky.

Při vegetativním rozmnožování nedochází k redukci počtu chromozómů – genotyp nového jedince je shodný s genotypem mateřské rostliny.

Využívá se při: očkování, roubování, řízkování,…

Rozmnožování sexuální

Dochází k splynutí haploidních samičích a samčích buněk za vzniku zygoty. Ta se mnohonásobně dělí a vzniká zárodek (embryo) nového organismu. U semenných rostlin je to semeno, jehož životní cyklus pokračuje až za ideálních klimatických podmínek. Vlastnosti nového jedince jsou závislé na obou rodičích.

 

INDIVIDUÁLNÍ VÝVOJ (ontogeneze)

Charakterizuje všechny děje týkající se daného organismu od jeho vzniku až po zánik. Doba života rostliny s označuje jako životní cyklus, který u vyšších rostlin začíná fází vegetativní, kdy rostou vegetativní orgány (kořen, stonek, listy). Poté následuje fáze rozmnožovací, kdy se vytvářejí reprodukční orgány.

Podle toho, kolikrát je rostlina schopna utvořit plody rozlišujeme rostliny:

Monokarpické    a) jednoleté (annuely) – jejich životní cyklus proběhne během jednoho vegetačního období (letničky, rajče, tykev, slunečnice)

                            b) dvouleté (bieny) – na jaře vyklíčí, vytvoří vegetativní orgány, druhý rok po vytvoření semen hynou

                            c) víceleté (pluriely) – žijí několik let ve vegetativní fázi, poté kvetou, tvoří semena a hynou (agáve)

Polykarpické – mají plody mnohokrát za život. Patří sem vytrvalé byliny – trvalky (pereny), které přečkávají nepříznivé období podzemními zásobními orgány, také keře a stromy.

Aby rostliny mohla přejít z fáze vegetativní do rozmnožovací, musí projít některými procesy.

U dvouletých rostlin je to jarovizace, kdy vlivem nízké teploty jsou květy stimulovány ke kvetení v následném jarním období.

Fotoperiodismus – přizpůsobování rostliny rozdílné délce dne a noci; podle ideálního poměru den : noc rozlišujeme:

a)      krátkodenní rostliny – konopí, tabák, bavlník

b)      dlouhodenní rostliny – obilniny, brambory

c)      neutrální rostliny – kvetou v dlouhém i krátkém denním osvětlení; ze vhodných podmínek mohou kvést po celý rok