TKÁNĚ LIDSKÉHO TĚLA, POHYBOVÁ SOUSTAVA

 

TKÁNĚ

-         Jsou soubory buněk se stejnou hlavní funkcí

-         Dělíme je na: epitely, pojiva, tkáň svalovou, tkáň nervovou

 

Epitely

Jsou soubory buněk hustě k sobě přiřazených, které kryjí povrch nebo vystýlají dutiny

Jednovrstevný epitel – buňky uloženy v jedné vrstvě; podle tvaru buněk se dělí na plochý, krychlový a válcový

Mnohovrstevný epitel – buňky ve vrstvách; podle fce rozlišujeme krycí, výstelkový, žlázový, resorpční (epitelové buňky vstřebávají určité látky), smyslový (epitelové buňky jsou dráždivé)

 

Pojiva

Kromě buněk se skládají i z mezibuněčné hmoty; ta vzniká činností pojivových buněk

Pojiva rozlišujeme na:

            1. Vazivo – měkká tkáň ejeíž buňky jsou uloženy v polotekuté až rozsolovité hmotě, v níž probíhají vlákénka – vazivové fibrily. Ty jsou kolagenní (vařením se rozpouštějí na klih) a elastické (odolávají vaření)

-         řídké vazivo – málo fibril; měkké, poddajné, tvoří výplně jiných tkání

-         tukové vazivo – řídké; v buňkách nahromaděn tuk

-         tuhé vazivo – mnoho fibril; vláknité, tuhé; tvoří kloubní pouzdra, šlachy

-         lymfoidní vazivo – síťovité; v buňkách nahromaděny bílé krvinky

2. Chrupavka – bílá nebo nažloutlá, pevná; podle přítomných fibril se dělí na sklovitou (fibrily nejsou patrné), vazivovou a elastickou

Chrupavka je téměř bez cév, řezné rány se nehojí. Jsou jí tvořeny kloubní konce kostí, hrtan, přední konce žeber, průdušnice, ušní boltce,…

3. Kost – tvrdé pojivo inkrustované fosforečnanem a uhličitanem vápenatým. Ústrojnou pružnou látkou je ossein, jehož množství s věkem klesá a přibývá vápenatých solí.

 

Tkáň svalová

Tvořena protáhlými jednotkami, které disponují možností stáhnout se po posráždění; svalstvo se dělí na tři druhy:

1.      hladké – protáhlé jednojaderné b. spojené vazivem, b. obsahují myofibrily; pracuje nezávisle na naší vůli; délka vláken – 50 - 200mm; tvoří většinu trávící soustavy, děložní stěny, močový měchýř, roztroušeno v kůži

2.      příčně pruhované – mnohojaderná svalová vlákna dlouhá 1mm až několik cm; patrná pruhovitost je dána přítomností dvou bílkovin (jednolomné, dvojlomné), na povrchu je blanka – sarkolema; myofibrily obsahují pigment myoglobin; v sarkoplazmě (hmota sval. b.) je hodně mitochondrií, které tvoří energii (ATP – P → ADP); při nedostatku Ca+ - křeče

3.      srdeční – pracuje na principu příč. pruh. s.; vlákna ve tvaru Y spojeny můstky, vyživováno speciálně věnčitými tepnami; smršťuje se rytmicky nezávisle na vůli.

 

Tkáň nervová

Buňky se nazývají neurony a skládají se z těla a výběžků (neurit – dlouhý, dendrity – krátké); neurit chráněn pochvami; šedá hmota  je složena z těl buněk a bíla hmota z výběžků; vyznačuje se dráždivostí, vodivostí; b. gliové (podpůrné) – zajišťují výživu; nejvyvinutější – šedá kůra mozková

 

 

SOUSTAVA POHYBOVÁ

Tvoří ji soustavy:

 

KOSTERNÍ

Většina kostí vzniká z chrupavky. Vytvoří se zde osifikační centrum, ze kterého osifikace pokračuje k okrajům. Dlouhé kosti se dělí na střední část – diafýza a konce – epifýzy, mezi nimiž se nacházejí růstové epifyzární chrupavky.

 

Spojení kostí může být

-         pevné – kosti jsou spojeny vazivem či chrupavkou, případně jsou druhotně srostlé

-         dotykem – spojení kloubní, kde se kosti dotýkají styčnými plochami

obvykle je zde jedna plocha vypuklá – hlavice a druhá vydutá – jamka; kosti jsou spojeny kloubním pouzdrem, jehož vnitřní strana (synoviální vrstva) produkuje kloubní maz (snižuje tření, obsahuje živiny, zajišťuje přilnutí)

 

Podle tvaru rozlišujeme klouby kulovité, kladkovité a válcovité

 

 

Kostru člověka dělíme na tři části:

1.      kostra trupu – tvořena páteří, žebry a hrudní kostí

a) páteř (columna vertebralis) – skládá se ze 7 obratlů krčních, 12 hrudních, 5 bederních a z kostrční kosti vzniklé srůstem 4 nebo 5 obratlů.

-         obratle krční (vertebrae cervicales) – první je nosič (atlas) tvořený dvěma kloubními jamkami, druhý čepovec (axis); zbývající obratle kromě sedmého mají po stranách trny

-         obratle hrudní (vertebrae thoracicae) – mají ostré výběžky a jamky pro žebra

-         obratle bederní (vertebrae lumbales) – objemné

-         kost křížová (os sacrum) – spojena s kostmi kyčelními; má čtyři páry otvorů pro nervy

při pohledu ze strany můžeme vidět dvojí prohnutí dopředu – lordosa (krční a bederní) a dvojí prohnutí dozadu kyfosa (hrudní a křížová). Vychýlení do strany se označuje jako skoliosa.

b) žebra (costae) – obloukovité kosti na koncích připojené k obratlům, přední konce horních 7 párů žeber se připojují chrupavkami k hrudní kosti (žebra pravá), další tři páry se chrupavkami připojují k žebrům nad sebou a zbývající dva páry jsou žebra volná

c) hrudní kost (sternum) – skládá se z rukojeti, k níž se připojují kosti klíční, z podlouhlého těla a mečovitého výběžku

 

2.      kostra hlavy – se dělí na dvě části:

a) mozková část   – spodina lebeční: kost týlní (os occipitale), kost klínová (os sphenoidale), 2 kosti spánkové (ossa temporalia), kost číchová (os ethmoidale)

- klenba lební: kost čelní (os frontale), 2 kosti temenní (ossa parietalia)

 

b) obličejová část – 2 kosti nosní (ossa nosalia), 2 kosti slzní (ossa lacrimalia), 2 kosti patrové (ossa palatina), kost radličnou (vomer), dolní čelist (mandibula) kloubně spojená svými výběžky s kostmi spánkovými

 

-         jazylka (os hyoideum) – je na ní zavěšen hrtan; zavěšena vazy na výběžcích kosti spánkové

 

3.      kostra končetin

 

 

SVALOVÁ

-         3 typy svalstva: - kosterní – příčně pruhované, hladká, srdeční

 

Kosterní svaly

Tvoří 40 – 50 % celkové tělesné hmotnosti; lidské tělo má cca 600 svalů

 

Stavba kosterního svalu

2 části: - svalové bříško (nejširší část svalu)

-šlachy – svazky kolagenních vláken

- připojují sval ke kosti v místě svalového úponu

základní stavební jednotka svalu: svalové vlákno ( průměr 10 – 100 mm, délka až 30 cm) – mnohojaderné

-         10 – 100 vláken spojeno řídkým vazivem do snopečků

-         snopečky spojeny ve snopce

-         soubor všech snopců – sval

-         na povrchu svalu – vazivový obal – svalová povázka (fascie)

 

Mikroskopická stavba myofibrily

-         je příčinnou příčného pruhování

= vlákénka v cytoplazmě svalového vlákna

-         2 složky – myosin – dvojlomná (anisotropní) bílkovinné vlákno – filamenta silná

- aktin – jednolomná (isotropní) bílkovinné vlákno – filamenta slabá – jsou zakotvena v destičkách – discích Z

-         základní jednotka stahu – sarkomera

 

Mechanismus svalového stahu

podráždění přichází po motorickém nerv. vlákně - vzruch dojde na konec nerv. vlákna- způsobí vylití mediátoru (acetylcholinu) do štěrbiny nervosvalové ploténky- vzniká akční potenciál na sval. vlákně - uvolní se Ca2+biomembrán endoplazmatického retikula – proběhne reakce mezi aktinem a myosinemmyosin se nasouvá na aktin – zkracuje se délka myofibrily (dochází ke štěpení ATP) – svalový stah - Ca2+ se vážou zpět do biomembrán endoplazmatického retikula – vazba myosin  aktin se uvolní – nastává natažení svalu

Pozn. 1 vlákno motorického nervu inervuje více svalových vláken – motorická jednotka

 

Svaly spolu spolupracují:

synergisté: svaly, které spolu spolupracují (jeden a tentýž pohyb je zabezpečen více svaly), antagonisté: svaly působící proti sobě (př. ohybač – dvojhlavý sval pažní,     natahovač – trojhlavý sval pažní)

 

 

Rozdělení svalů podle funkce

OHYBAČE – flexory

NATAHOVAČE – extnzory

PŘITAHOVAČE – adduktory

ODTAHOVAČE abduktory

SVĚRAČE – sfinktery

ROZVĚRAČE – dilatátory


 

 

KOSTERNÍ SVALSTVO
I. Svalstvo hlavy

a)      Mimické svaly – vazivová blána (Galea aponeurotica), čelní sval (venter frontalis), týlní sval (venter occipitalis), kruhový sval oční (musculus orbicularis oculi), kruhový sval ústní (musculus orbicularis oris), sval tvářový (musculus buccinator), velký sval lícní (musculus zygomaticus majo)

 

b)      Žvýkací svaly – zevní sval žvýkací (musculus masseter), spánkový sval (musculus temporalis)

 

II. Svalstvo krku

podkožní sval (musculus platysma), zdvihač hlavy (musculus sternocleidomastoideus)

 

III. Svalstvo trupu

A.     Svaly hrudníku – velký sval prsní (musculus pectoralis major), přední pilovitý sval (musculus serratus anterior), vnější a vnitřní mezižeberní svaly (mm. intercostales externi et interni), bránice (diahragma),

 

B. Svaly břicha - přímý sval břišní (m. rectus abdominis)

 

C. Svaly zad - sval trapézový – kápovitý (m. trapezius), široký sval zádový (m. latissimus dorzi)

 

Svalstvo končetin

            A. Horní končetina 

            sval deltový (m. deltoideus), dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii), trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii), svaly předloktí – přední strana – dlouhé ohybače ruky a prstů, zadní strana – dlouhé natahovače ruky a prstů, svaly ruky

 

B.                      Dolní končetina

hýžďové svaly – velký, střední, malý (m. gluteus maximus, medius, minimus), dlouhý sval stehenní – krejčovský (m. sartorius), čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), svaly bérce – přední strana – přední sval holenní (m. tibialis anterior), dlouhý natahovač prstů (m. extensor digitorum longus),  dlouhý natahovač palce (m. hallucis longus), zadní strana – trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae), sval chodidlový (m. plantaris)upíná se v Achillově šlaše, ohybače prstů a palce, svaly nohy

 

Srdeční sval

- obsahuje myofibrily – lze pozorovat příčné pruhování

- srdeční svalové buňky – krátké, rozvětvené, mezi sebou propojené vodivými spoji, podrážděním jedné buňky se přenáší na další buňky (není u kosterního svalstva)

- buňky nejsou aktivovány nervy, srdce má vlastní centrum řízení – automacie – dávají povely ke stahu

 

 Hladké svaly

- 3% tělesné hmotnosti

- buňky menší než u kosterního svalstva

- v cytoplazmě nejsou myofibrily – není pruhování

- aktinu je 10x více než myozinu – jiná organizace

- funkce: udržování napětí (tonus) ve stěně vnitřních orgánů

- řízení: - vegetativní nervstvo – nejsou řízeny vůlí

-         hormony – v některých případech mohou vyvolat stahy

př. stahy děložní svaloviny