PROKARYOTNÍ BUŇKA, BAKTERIE, SINICE, PRVOCI

 

PRVOJADERNÍ (Prokaryota);        Říše: PRVOBUNĚČNÍ (Protocellulata)

 

PROKARYOTNÍ BUŇKA

Její velikost se pohybuje v µm; celý život se obsah buňky nazývá protoplast;

Asi 97 procent sušiny je tvořeno šesti biogenními prvky – C, O, H, N, P, S, z nich se skládají i biomolekulární látky – bílkoviny, nukleové kys., polysacharidy a lipidy tvořící stejný podíl sušiny

Buněčné struktury:

-          cytoplazma – viskózní koncentrovaný roztok zcela vyplňující prostor buňky

-          jaderná hmota (nukleiod) – jediná do kruhu stočená dvoušroubovice molekuly DNA; je vlastně jediným chromozomem; je asi 100x delší než buňka sama

-          ribozomy – v cytoplazmě; buňka v klidu jich má stovky, rostoucí i přes 30.000

-          cytoplazmatická membrána – izoluje vnitřní prostředí od vnějšího; je polopropustná (semipermeabilní)

-          buněčná stěna – tuhý obal, který chrání a dává tvar

 

BAKTERIE (Bacteria)

Mohou být:

heterotrofní – jako zdroj uhlíku používají organické látky

i autotrofní – organické látky syntetizují z oxidu uhličitého

Kromě DNA, tvořící nukleoid, obsahují i malé, do kruhu uzavřené molekuly DNA – plazmidy, ty mají schopnost pohybovat se z buňky do buňky a mohou být včleněné do centrální DNA

peptidoglykan – základní složka buněčné stěny

Zásobními látkami v cytoplazmě jsou gylkogen, kyselina poly-β-hydroxymáselná,

Nad buněčnou stěnou bývá pouzdro (bílkovina n. polysacharid) udělující bakterii odolnost; za nepříznivých podmínek se vytváří další pouzdro, buňka ztratí část vody a mění se na sporu

U některých bakterií se vyskytují nepohyblivé fimbrie, u jiných pohyblivé bičíky

Tvar těla může být

a)      kulatý – koky – kok, diplokok, streptokok, stafylokok, sarcina

b)      tyčinkovitý – vibrio, spirila, spirocheta

Bakterie se rozmnožují nejčastěji dělením, kdy DNA se replikuje a tím vznikají dva chromozomy, buňka roste do délky, uprostřed se tvoří přehrádka – vznikají dvě dceřinné buňky; mohou se také rozmnožovat pohlavně – dva jedinci si vymění část chromozomu

Bakterie mají veliký význam; jsou všudypřítomné

mineralizace – bakterie rozkládají odumřelé zbytky a odpadní látky na anorganické , ve vodě rozpustné látky, které mohou přijímat rostliny

nitrifikační bakterie – přeměňují amoniak na dusičnany

denitrifikační bakterie – redukují dusičnany na plynný dusík nebo amoniak

hlízkovité bakterie – žijí na kořenech bobovitých rostlin, váží přímo vzdušný dusík a mění ho na organickou formu

vážná onemocnění způsobují patogenní bakterie – pneumokoky (zápal plic), streptokoky (angína, spála), salmonely (tyfus), vibria (cholera), mykobakteria (TBC),…

 

SINICE (Cyanophyta)

Autotrofní organismy, které obsahují systém tylakoidů s chlorofylem a, které vznikly vchlípením a odškrcením cytoplazmatické membrány; dále také β-karoten, fykocyan a fykoerytrin

Zásobní látkou je sinicový škrob; buňky jsou uloženy ve slizové pochvě

Jednobuněčné sinice – vývojově starší; spojeny vrstvami slizových obalů

Vláknité sinice – mladší; je vyvinuta pochva, ve které jsou buňky uloženy za sebou

Rozmnožují se dělením (jednobuněčné) a hormogonií (vláknité); vytvářejí i klidové spory – akinety, které vznikají spojením několika vegetativních buněk a vytvořením tlusté buněčné stěny

 

PRVOCI

Jsou kosmopolitně rozšíření živočichové s jednobuněčným tělem, jejichž těla obsahují okolo 90 procent vody. Těchto evolučně nejníže postavených živočichů je známo asi 60 tisíc druhů. Bičíkovci, nálevníci a výtrusovci mají tělo ve zvláštní tužší blance – pelikule. Cytoplazma bývá rozdělena na vnější homogenní ektoplazmu a vnitřní zrnitou endoplazmu, ve které jsou buněčné organely. Ty rozlišujeme takto:

-          organely opory a ochrany – pelikula u bičíkovců nebo schránky u kořenonožců. Mnozí prvoci také za nepříznivých podmínek (sucho, mráz,…) tvoří cysty.

-          organely pohybové – panožky u kořenonožců, bičíky u bičíkovců nebo brvy nálevníků

-          organely trávící – prvoci heterotrofně se živící organickými látkami vytvářejí trávící vakuolu, buněčná ústa a buněčnou řiť

-          organely vylučovací a osmoregulační – pulsující vakuola – u sladkovodních prvoků odstraňuje vodu z těla, která přišla z hypotonického prostředí.

-          organely smyslové – zajišťují reakce a informují o podnětech z prostředí. U krásnoočka je to světločivná část cytoplazmy – stigma. Neuromotorický aparát zase kontroluje pohyb brv.

-          organely rozmnožovací

Prvoci se rozmnožují častěji nepohlavně, kdy se mateřská buňka dělí na dvě dceřiné, které časem dorostou. Bičíkovci se dělí podélně, nálevníci příčně, rournatky pučením, výtrusovci schizogonií. Dírkonošci a mřížovci střídají pohlavní a nepohlavní rozmnožování.

U pohlavního rozmnožování, které má zvýšit životaschopnost dochází po oplodnění zpravidla k encystaci. Rozlišujeme dva druhy pohlavního rozmnožování:

-          kopulace – splývají jedinci představující pohlavní buňky; bičíkovci, kořenonožci, výtrusovci

-          konjugace – částečná výměna hmoty mikronukleů u nálevníků

 

Kmen: PRAPRVOCI (Sarcomastigophora)

Nejjednodušší jednobuněčné organismy na rozhraní rostlin a živočichů

 

Podkmen: Bičíkovci (Mastigophora)

Pohyb zajišťuje bičík; variabilitu umožňuje pružná pelikula; autotrofní druhy schopné fotosyntézy jsou rostlinní bičíkovci, heterotrofní druhy řadíme do třídy živočišných.

Zooflagelata (živočišní bičíkovci)

Nikdy neobsahují chlorofyl; živí se vstřebáváním celým tělem nebo fagocytózou;

Trypanosoma spavičná – spavá nemoc, má undulující membránu, přenáší tse-tse;

Bičenka poševní – trichomoniáza, záněty močových cest, přenáší muži;

Panoženka měňavková – v bahně stojatých vod

 

Podkmen: Kořenonožci (Sarcodina)

Proměnlivý tvar těla jim umožňuje tvořit pseudopodia (panožky), jimiž fagocytují, vytvářejí potravní vakuoly, někteří mají na povrchu schránky

-          Měňavky – netvoří schránky; měňavka velká, zemní, úplavičná

-          Krytenky – sladkovodní živočichové s chitinovými schránkami se zrnky písku; rozlitka, štítovka

-          Dírkonošci – jen v moři, CaCO3 schránky s mnoha otvory – z nich panožky

-          Slunivky – obývají sladkovodní rašeliniště, z těla schovaného v SiO2 nebo chitinové schránce vycházejí paprskovitě tenké panožky

-          Mřížovci – v planktonu teplých moří, chitinové a křemičité schránky, symbióza s jednobuněčnými řasami

 

Kmen: VÝTRUSOVCI (Apicomplexa)

Jsou to osmotrofní parazité, střídají pohlavní a nepohlavní generace, hostitel, ve kterém probíhá pohl. rozmnožování je označován jako hlavní;

-          Kokcidie jaterní – kokcidióza králíků, bělavé hnisavé skvrny v játrech, ve stadiu oocysty se dostává ven a do dalších hostitelů

-          Toxoplasma gondiitoxoplazmóza, parazituje v bílých krvinkách, přenášejí nejčastěji kočky, dlouhodobé teploty, nebezpečí hlavně pro těhotné

-          Krvinkovky – cizopasí na červených krvinkách obratlovců, v nichž se množí schizogonií, ke kopulaci dochází ve slinných žlázách samiček komára rodu Anopheles, vyhřeznou se do krve a v intervalech 3 nebo 4 dnů způsobují malarické záchvaty (horečky), Zimnička třetidenní, čtvrtodenní, účinným lékem je chinin

 

Kmen: HMYZOMORKY (Microspora)

Parazitují na členovcích,

Hmyzomorka včelí – v epitelu trávícího ústrojí včel, šíří se zejména na jaře, optimální je teplota 32 stupňů

Hmyzomorka bourcová

 

Kmen: NÁLEVNÍCI (Ciliophora)

Nejsložitější prvoci, mají dvě jádra a tělo pokryté brvami

Trepka velká – na povrchu má pelikulu, buněčná ústa a buněčnou řiť, brvy na celém povrchu – ovládá je neuromotorický aparát; makronukleus (vegetativní fce), mikronukleus (rozmnožovací fce)

Potrava – buň. ústa, ústní políčko (brvy), buň. hltan, na jeho dně je potravní vakuola, která se pohybuje po cyklické dráze – cyklóza; metabolity odstraňovány dvěma pulsujícími vakuolami; trepky fungují jako indikátor znečištění vod

Chobotěnka husí, slávinka obecná, mrskavka modrá, bachořci (stěpí celulózu v bachoru přežvýkavců), rournatky

 

Kmen: VÝTRUSENKY (Myxozoa)

Byly u nich objeveny mnohobuněčné spory, proto jsou někdy řazeny mezi mnohobuněčné

Rybomorka pstruží – špatná fce statického ústrojí, ztráta koordinace, rovnováhy, smrt

Rybomorka parmová – hnisavé boule ve svalstvu parem

Červomorky – napadají nitěnky,

-         prvočenky – přenosné i na člověka