NIŽŠÍ ROSTLINY, HOUBY

 

NIŽŠÍ ROSTLINY

Jsou to převážně autotrofní rostliny, které obsahují v tylakoidech chloroplastů kromě chlorofylu a také další druh (b, c, d). Tělo je tvořeno jedno nebo mnohobuněčnou stélkou, která neobsahuje vodivé svazky.

 

Podle používaného druhu chlorofylu je můžeme rozdělit do tří skupin:

1.       Chlorofyl a používají sinice; v kombinaci s chlorofylem d červené řasy (červená vývojová větev)

2.       Kombinaci chlorofylu a s chlorofylem c používají zlativky, sozsivky a řasy hnědé (hnědá vývojová větev)

3.       Kombinaci chlorofylů a a b využívají krásnoočka, zelené řasy a vyšší rostliny (zelená vývojová větev)

 

Stélky nižších rostlin dělíme z morfologického hlediska na následující typy

a)      měňavkovitá (rhizopodová) – jednobuněčná, jednojaderná nebo mnohojaderná. Vyskytuje se u zlativek; pohybuje se panožkami; povrch kryt periplastem; v cytoplazmě pulsující vakuoly; v plastidech je stigma

b)      kokální – jednobuněčná, mnohojaderná, na povrchu s buněčnou stěnou; v buňkách jsou pulsující vakuoly, není stigma; u mladých buněk je chloroplast miskovitý, u starých vyplňuje téměř celou buňku (zelenivka)

c)      trichální – vláknitá, mnohobuněčná, většinou z jednojaderných buněk; vlákna nevětvená nebo jednoduše větvená (kadeřnatka)

d)      sifonokladální – vláknitá nebo vakovitá, větvená nebo jednoduchá, mnohobuněčná. Buňky mají buněčnou stěnu jako mnohojaderné (žabí vlas)

e)      trubicová (sifonální) – také je vláknitá nebo vakovitá, ale tvořena jedinou velkou mnohojadernou buňkou opatřenou buněčnou stěnou

f)       pletivná – mnohobuněčná, odvozená od stélky trichální; tvořena delšími buňkami článkovými a kratšími uzlinovými, z nichž vyrůstají přesleny větví

 

podříše nižší rostliny se dělí do následujících oddělení:

1. RUDUCHY (Rhodophyta)

Patří k nejstarším rostlinám; obsahují chlorofyl a + d, β-karoten, modrý fykocyanin a červený fykoerytrin. Žijí v teplých mořích i ve značných hloubkách, neboť k fotosyntéze jim stačí nepatrné množství světla.  Je u nich častá rodozměna (metageneze) = pravidelně se střídá pohlavní a nepohlavní generace (gametofyt, saprofyt). Jednobuněčné se rozmnožují dělením, ostatní nepohlavně sporami nebo pohlavně. Buněčná stěna tvořena především pektiny a částečně i celulóza. Vyluhováním buň. stěn ruduch rodu Gelidium horkou vodou se získává agar.

Puchratka kadeřavá (žije v mořích; po vysušení se vařením mění v rosol), potěrka (tůně)

 

2. HNĚDÉ ŘASY (Chromophyta)

Často mívají hnědou barvu, obsahují barviva: chlorofyly a, c, β-karoten, hnědý fukoxantin a jiné xantofyly. Zásobními látkami jsou polysacharidy, někdy i olej. Dělíme na několik tříd:

 

a)      Zlativky (Chrysophyceae)– nejčastěji jednobuněčná bičíkatá stélka; některé mají panožky umožňující fagocytózu, většina kolem sebe vytváří schránku; chrysomonády – přemnožení = voda zapáchá rybinou, Synura, Dinobryon

 

b)      Rozsivky (Bacillariophyceae) – jednobuněčné drobné řasy tvořící křemičitou schránku. Rozmnožují se jednoduchým přehrádečným dělením. Jsou součástí jarního a podzimního planktonu, způsobují nepříjemný zápach. Z jejich schránek (z druhohor a třetihor) zde zůstala vrstva křemeliny (Františkovy Lázně) – výroba skla, filtrů, dynamitu,…

 

c)      Chaluhy (Phaeophyceae) – mořské řasy s mnohobuněčnými stélkami dosahující délky až několika metrů; obsahují jod; výskyt hl. při pobřeží; rozmnožují se vegetativně (rozpadem stélek), nepohlavně zoosporami a pohlavně. Laminaria – veliké rozměry; Sargassum – v Sargasovém moři; Macrocystys – topivo, potrava pro dobytek

 

3. KRÁSNOOČKA (Euglenophyta)

Jednobuněční bičíkovci, někdy v koloniích; chloroplasty obsahují chlorofyly a + b, karoten a různé xantofyly; zásobní látkou je paramylon; na povrchu těla mají pelikulu, dále obsahují stigma a stažitelnou vakuolu; žijí v organicky znečištěných vodách

 

4.      ZELENÉ ŘASY (Clorophyta)

V přírodě velmi hojné; stejná barviva jako krásnoočka; zásobní látkou je škrob; dělí se do následujících čtyř tříd:

a)      Zelenivky (Chlorophyceae) – jedno nebo mnohobuněčná stélka. Množí se dělením buněk, tvorbou výtrusů, vegetativně nebo pohlavně. Žijí jednotlivě, v koloniích nebo cenobiích. Kolonie je soubor buněk jedné nebo více generací spojený slizovým obalem. Cenobia jsou složitější pravidelně uspořádané útvary, kde buňky patří vždy ke stejné generaci. Rod pláštěnka nebo váleč (nejdokonalejší cenobia), zelenivka, řetízkovka, kadeřnatka.

 

b)      Spájivky (Conjugatophyceae) – jednobuněčné nebo vláknité; rozmnožují se pohlavně zygosporami, které vznikají spájením (konjugací), ale také vegetativně

 

c)      Trubicovky (Bryopsidophyceae) – různorodá skupina se sifonokladálními nebo trubicovými stélkami; žabí vlas (ve sladkých vodách)

 

d)      Parožnatky (Charophyceae) – tvarem připomínají přesličky; rozmnožují se vegetativně (rozpad), pohlavně oogamicky,ale nemohou se rozmnožovat nepohlavně pomocí spor. Ve vápenatých vodách buň. stěny silně inkrustovány uhličitanem vápenatým.

 

 

Říše: HOUBY (Fungi)

Stélkaté, eukaryotní, heterotrofní organismy. Soubor houbových vláken (hyf) tvoří podhoubí (mycelium), na kterém za vhodných podmínek vyrůstají plodnice. Základní stavební látkou buněčné stěny je většinou chitin. Zásobními látkami jsou glykogen a olej.

Houby se nepohlavně rozmnožují pomocí výtrusů (spor), které jsou u vodních hub bičíkaté, u suchozemských jsou oblaněné a bez bičíků. Výtrusy vznikají uvnitř výtrusnic (endospory) nebo se oddělují zevně na výtrusnicích (konidie).

Dělí se do oddělení: Hlenky, Chytridiomycety, Oomycety a Eumycety

Hlenky – nevytvářejí podhoubí; jsou to bakteriofáfové nebo saprofyté, rozmnožují se dělením; nádorovka kapustová

Chytridiomycety – tvoří mnohojaderné podhoubí; rakovinovec bramborový – tmavnutí hypokotylu

Oomycety – parazité žijící ve vodě nebo vlhké půdě; vřetenatka révová

Eumycety

-          Zygomycety – rozmnožují se sexuálně i asexuálně; plíseň hlavičková, kropidlovec černavý

-          Endomycety – nejčastěji jednobuněčné; kvasinka pivní, kvasinka vinná

-          Vřeckovýtrusné houby – tvoří asi 60% hub; rozmnožují se nepohlavně – podhoubí tvoří plodničky  (sporangia) nebo nosiče  (konidofory) – na nich nepohlavní výtrusy – konidie; paličkovice nachová, padlí – plesnivění jahod, zahnívání ovoce, lanýž černý

-          Stopkovýtrusné houby – nepohlavní rozmnožování konidiemi; tělo se většinou dělí na klobouk, prsten, třeň a pochvu; patří sem rzi – rez travní; václavka obecná, choroš, muchomůrky, hřib,…

Význam hub – symbióza se sinicemi nebo zelenými řasami – lišejníky; často léčivé účinky

mykorrhiza (ektotrofní nebo nedotrofní) – soužití kořenů vyšších rostlin s podhoubím