EUKARYOTNÍ BUŇKA

 

Eukaryotická buňka je ve srovnání s prokaryotickou podstatně větší, má jinou strukturu jádra a jaderných chromozomů; obsahuje mnoho biomembránových organel.

 

ROSTLINNÁ BUŇKA

Chemické složení:

chem. prvky se v rostl. buňce vyskytují vždy ve formě sloučenin

1) organické - sacharidy, lipidy, bílkoviny, nukleové kys.

2) anorganické - voda, soli, plyny

 

VODA - v buňce 60 - 90 %

množství vody záleží na druhu rostliny, na druhu orgánu a prostředí

význam vody - 1) rozpouštědlo živin a umožňuje přesun látek

                         2) fotosyntéza

SOLI - vyskytují se v b. ve formě uhličitanů, chloridů a fosforečnanů, podílí se na udržení stálého pH

PLYNY - kyslík, oxid uhličitý, uhlík, rozpouští se ve vakuolách, u vodních rostl. jsou v mezibuněčných prostorách

BÍLKOVINY - tvoří hlavní část citoplazmy, součást b. jádra, enzymů, hormonů a zdroj ener.

NUKLEOVÉ KYS. - v jádře, podstatou dědičnosti, ve všech živých organismech, řídí tvorbu bílkovin v těle

-          DNA = deoxyribonukleová kys., dvojitá šroubovice

-          RNA = ribonukleová, jednoduchá šroubovice

SACHARIDY - zdroj energie, tvoří se během fotosyntézy, jsou součástí nukl. k.

Monosacharidy - fruktóza, glukóza

Disacharidy - řepný cukr, laktóza - mléčný cukr, maltóza -  sladový cukr

Polysacharidy - celulóza - tvoří b. stěny

škrob - usazuje se v b. zásobních org. ( rýže, brambory )

LIPIDY - jsou ve vodě nerozpustné, zdroj. E, ukládají se v plodech a semenech, v b. volně v tukových kapičkách, tvoří povrch jádra

 

ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA

Živočišná buňka je vždy eukaryotická. Má téměř shodnou stavbu s eukaryotickou buňkou rostlinnou. Podstatné rozdíly ale najdeme v způsobu výživy (biochemická aktivita). Živočišné buňky jsou tvarově velmi rozmanité a specializované. Nezvětšují se, ale pouze mění svůj tvar v závislosti na fci. Nejjednodušší je tvar ovoidní (žloutek) a nejsložitější bývají nervové buňky, jejichž výběžky ovšem dosahují délky až 120 cm. Tvarově nejrozmanitější jsou buňky prvoků. Typické také je, že buňky se stejnou funkcí mají stejný nebo podobný tvar, přestože se vyskytují u různých živočišných druhů.

Mívá jedno jádro, s výjimkou b. jaterních nebo chrupavek, které mohou mít jádra dvě. Nálevníci a trepky mají jádra (makronokleus, mikronukleus) rozlišená jak morfologicky tak funkčně. Až sto jader mají b. odbourávající kostní tkáň (osteoklasty), naopak červené krvinky jsou bezjaderné.

Mnohojaderné útvary mohou vznikat i následovně:

-          Plasmodium – dělením jádra, přičemž cytoplazma se nedělí

-          Syncytium (srdeční tkáň) – splynutím více buňek v jeden útvar

Stálý vztah mezi množstvím cytoplazmy a jádra je udáván tzv. nukleocytoplazmovým poměrem.

 

Anatomická stavba buňky

1. Základní cytoplazma - bezbarvá, polotekutá, přehledná látka, tvoří základní hmotu buňky

složení - voda 70 - 80 %

               bílkoviny 10 - 20 %

               tuky, cukry, RNA

význam - jsou v ní uloženy všechna organely, je v neustálém pohybu = význam pro výměnu látek z b. do b. a z b. do prostředí 

 

2. povrchové struktury:

- Cytoplazmatická membrána -odděluje cytoplazmu od b. stěny, je polopropustná, čímž umožňuje výměnu látek mezi b. a prostředím; složená z bílkovin a tuků

- Buněčná stěna - těsně přiléhá k cytoplaz. membráně, pouze v rostlin. buň. a bakteriích, zaručuje pevnost b., chrání ji před vlivy prostředí, omezuje velkost vnitřku, chrání před zvětšováním

složení - z celulózy, hemicelulozy, pektiny křemíku a různé vosky

 

3. Jádro - ( nucleus, karyon )

nejdůležitější org., základ dědičnosti, v době dělení jádra se tvoří z chromatinu chromozomy  (člověk má 43 chromozomů v tělní buňce), počet chromozomů v tělních b. je DIPLOIDNÍ 2n 

Haploidní - n počet chromozomů v b., v pohlavní b. 23

 

4. buněčné organely:

- Vakuola -  najdeme v rost. b., v mládí má b. několik vakuol, ve stáří srůstají v jednu centrální vakuolu, zaujímá 90% b.

složení - 95 % voda a různé látky = šťáva buněčná

pH se pohybuje okolo 5,5 -6,5

sacharóza( cukrová řepa), alkaloidy (nikotin), organické kys. (kys. šťavelová), barviva (umožňují zbarvování květů), sodík, vápník (minerální prvky)

- Mitochondrie - jsou oválné počet 1 i více, slouží k dýchání, ukládá se do ní veškerá činnost b. a energie

- Plastidy - pouze v rot. b.

1) leukoplasty -v neosvětlených částech ( kořen, vnitřek stonku ), hromadí se v nich zásobní l.

2) chromoplasty . obsahují barviva - karoteny a xantofyly v červených, žlutých a oranžových, plodech, květech, jsou nerozpustná ve vodě

3) chloroplasty- obsahují zelené barvivo chlorofyl, poutá světelnou energii = fotosyntéza

- Endoplazmatické retikulum - je membránový systém, na některé připojeny ribozomy = drsné ER = syntéza bílkovin, hladké ER - syntetizují glykolipidy

- Golgiho aparát - soustava měchýřků, upravují produkt, vytvořené na ribozomech, vyměšují je z b.

- Lyzozomy - pouze v živ. b., drobné měchýřky, pohlcují cizorodý materiál, obsahují enzymy, štěpí tuky, cukry, bílkoviny

 

5. Buněčné inkluze - škrobová zrna, mikrokapénky tuků, krystalické inkluze

 

Rozmnožování eukaryotické buňky

MITOZA:

= buněčné dělení nepřímé

před dělením buňky dochází k rozdělení jejího jádra = karyokineze

zaručuje rovnoměrné rozdělení jaderné hmoty

následuje rozdělení matečné b. = cytokyneze

4. fáze:

·       Profáze : zkracují se chromozomy, ztlušťují se, jou vidět, rozpouští se jaderná blána, z části cytoskelerátního ( z mikrotubulů) aparátu se vytvoří dělící vřeténko.

·       Merafáze: chromozomy se seřadí centromerami do centrální roviny b.

·       Anafáze : chromozomy se v místě centomera podélně rozdělí a chromatidy se zkracují, poloviny chromozom jsou přitahovány k pólům

·       Telofáze : zaniká dělící vřeténko, chromozomy se protahují a přestávají být vidět, vytváří se jaderná blána a cytoplazmatická přepážka rozdělí mateřskou b. na dvě dceřiné

 

 

MEIOZA:

je zvláštní druh b. rozmnožování, pří němž vznikají diploidní pohlavní b. gamety a haploidní výtrusy spory, v každé b. jsou chromozomy v párech samčí n a samičí n

párové chromozomy = homologické chromozomy

Meioza se uskutečňuje ve dvou za sebou jdoucích děleních ( mitóz )

1) první zrací dělení ( redukční ) -

·       Profáze I -rozpouští se blána a jadérko, chromozomy jsou vidět, párové chromozomy se spojují = chromatidové tetrády, přičemž dochází někdy k výměně jejich chromatid = crossing over

·       Metafáze I - se tetrády svými centromeremi uspořádají v centrální rovině b.

·       Anafáze I - oddělení tetrád, zkracující se mikrotubuly dělícího vřeténka táhnou chtomouzomy k opačným koncům b., každý chromozom sestává ze dvou chromatid

·       Telofáze I - mateřská b. se rozdělí na dvě dceřiné haploidní b.

2) zrací dělení ( ekvační)-

je mitozou obou dceřiných haploidních b.

zahrnuje 4. mitotické fáze

·       Profáze II :  v každé dceřiné b. se vytvoří dělící vřeténko

·       Metafáze II : centromery chromozomů. se rozdělí a chromatidy jsou taženy k opačným koncům b.

·       Telofáze II : obě dceřiné b. se rozdělí, vzniknou čtyři b. s haploidním počtem chromatid, ty se prodlužují, přestávají být viditelné, dochází k replikaci DNA a duplikaci chromatid, b. se postupně diferencují v pohlavní b.