DRUHOÚSTÍ

Ostnokožci, strunatci, paryby, ryby

 

Kmen: OSTNOKOŽCI (Echinodermata)

Starobylá živočišná skupina. Jejich tělo je paprsčitě souměrné, larvy souměrné bilaterálně

Žijí u mořského dna; v podkožním pojivu mají buňky vylučující vápenaté destičky a ostny

tvar těla může být: kulovitý (ježovky); kalichovitý (lilijice), paprsčitý (hvězdice),…

 

Ježovka jedlágonochoristé; do 10 cm; živí se organickými zbytky; tělo kryto krunýřem srostlým z vápenatých destiček; uprostřed břišní strany jsou ústa se žvýkacím aparátem (Aristotelova lucerna)

mezi ústy a řitním otvorem je radiálně umístěno pět pásů panožek – ambulakrální nožky

vedle řitního otvoru je proděravělá destička – madreporit pokračující kamenným kanálkem (dle obsahu CaCO3) do systému vodních cév

ampula – zásobník vody pod panožkou umožňující přečerpáváním vody pohyb, má také funkci dýchací, cévní a vylučovací (!!!)

pedicelárie – útvary mezi ostny; slouží k odstraňování nečistot

sferidia – na břišní straně; funkce polohových orgánů

pluteus – bilaterálně souměrná larva

 

Kmen: STRUNATCI (Chordata)

Tělo tvořeno třemi zárodečnými listy; vyvinuta druhotná dutina tělní (coelom); zpravidla dvoustranně souměrní

Všichni mají vyvinutou vnitřní kostru, jejímž základem je chorda dorsalis, která se vyvíjí z entodermu; u vyšších strunatců je zatlačována páteří

Na hřbetní straně mají trubicovitou nervovou soustavu (neurocoel), vznikající vchlípením ektodermu; u vyšších strunatců se člení na míchu a různě vyvinutý mozek

Z hltanu se prolamuje několik párů žaberních štěrbin, které jsou u vyšších obratlovců nahrazovány plícemi

Cévní soustava je s výjimkou pláštěnců uzavřená se srdcem na břišní straně

Trubicová trávící soustava prochází podélně středem těla; část za řitním otvorem – ocas

 

Podkmen: Pláštěnci

Jednovrstevná pokožka vylučuje na povrch těla plášť (tunica)

Ontogenetická regrese - pohyblivé larvy jsou vyvinutější než přisedlí dospělci

Většinou hermafroditi; srdce pohání otevřenou c. s. krev oběma směry; škodlivé látky ukládájí v periodicky odstraňovaných vazivových buňkách v blízkosti střeva

Rozlišujeme vršenky (struna hřbetní zachována i v dospělosti), sumky a salpy

Sumka obecná – trávící i dýchací soustavu zastává obžaberní prostor, produkty metabolismu se ukládají v zásobních ledvinách; oplození mimotělní; časté i rozmnožování nepohlavní – vznik kolonií

 

Podkmen: Kopinatci

Po celý život zachovaná chorda; nemají chrupavku ani kosti; max. 6 cm; na zadní části těla – ploutevní lem; ústní otvor lemován pohyblivými tykadly

Po stranách těla je zřetelná příčně pruhovaná svalovina

Nervová trubice uložena nad chordou; na hřbetě – světločivné buňky

Dýchají celým povrchem těla; c. s. je uzavřená, cévy se na výměně plynů téměř nepodílejí; nemají srdce

Jsou odděleného pohlaví; zárodečné stádium se nazývá neurula;

 

 

Podkmen: OBRATLOVCI (Vertebrata), Nadtřída: Čelistnatci (Gnathostomata)

Třída: PARYBY

Mají chrupavčitou kostru; většinou se živí dravě; vřetenovitý tvar těla; heterocerkní ocasní ploutev; obličejová část protažena v rostrum

 

Řád: Žraloci

Povrch těla kryt mnohovrstevnou pokožkou (epidermis), pod níž leží škára (cutis), ze které vyrůstají plakoidní šupiny; ty jsou v čelistech přeměněny na několik řad zubů, které stále dorůstají (polyfiodontní chrup).

Nerozlišené střevo je na konci dost rozšířené se spirální řasou

Mají veliká játra (až 10% hmotnosti těla) – zásoba tuku, hydrostatický orgán (plynový měchýř chybí)

V koncovém mozku je mohutný čichový lalok; velké ploché oči, poloměsíčitými nozdrami vnímá velmi citlivě chemické složení vody; v proudovém orgánu – Lorenziniho ampule – vnímání el. podnětů pohybující se kořisti

Velmi vysoký obsah močoviny v krvi (vyrovnávání osmotického tlaku)

Oplození vnitřní, velká vajíčka bohatá žloutkem

 

Řád: Rejnoci

Charakterističtí plochým tělem – srůst párových ploutví; hřbetní a ocasní ploutve zakrňují; život u dna; trnucha obecná, parejnok elektrický

 

Řád: Chiméry

Pouze 4 žaberní štěrbiny, nemají střevní řasu ani kloaku, monofiodontní chrup

 

Třída: RYBY

Druhově nejpočetnější skupina obratlovců

prvotní obyvatelé vodního prostředí dýchající žábrami; vyvinuli se ve sladkých vodách

v jejich kostře převažují kosti nad chrupavkami; ve škáře se tvoří kostěné šupiny kryjící tělo

žaberní přepážky jsou redukovány; žaberní dutina kryta skřelemi

ústa mají bezzubé čelisti; v koutcích jsou hmatové výběžky (vousy) s chuťovými buňkami; chybí slinné žlázy

 

K pohybu ve vodě jsou přizpůsobeny hydrodynamickým tvarem těla, slizem vylučovaným z pokožkových jednobuněčných žláz, ten rovněž brání tělo před mikroorganismy, bobtnáním či vysycháním

Po straně těla je linea lateralis (postranní čára) zasahující od hlavy k ocasní ploutvi. Plní fci dálkohmatného orgánu, neboť ryba se jeho pomocí může pohybovat ve tmě či kalné vodě. Voda proniká drobnými otvory dovnitř, kde dráždí nervová zakončení a ta zaznamenávají chvění vody.

 

Kostra je tvořena dvěma typy kostí

a)      kosti vzniklé osifikací chrupavek

b)      krycí kosti kožního původu (hlavně na lebce)

Mezi obratli jsou zachovány zbytky chordy

 

Trávící soustava – bezzubá ústa → požerákové zuby na dně hltanu vzniklé přeměnou posledního žaberního oblouku, mechanické opracování → krátký široký jícen → žaludek tvaru vaku → úzké nedělené střevo, na jehož počátku jsou výbězky vylučující trávící enzymy → řitní otvor

Vylučují úzkými ledvinami uloženými mezi páteří a plynovým měchýřem.

 

Ryby dýchají silně prokrvenými žaberními lupínky, které jsou chráněny skřelemi; voda je nabírána při uzavřených skřelích, nikdy ne polykána; na žaberních lupíncích dochází k výměně plynů

 

Vychlípením hřbetní části hltanu vznikl plynový měchýř s hydrostatickou fcí; jeho stěny jsou bohatě prokrveny vlásečnicemi; reguluje hustotu těla ryby

 

Centrum cévní soustavy tvoří venózní srdce, jímž prochází výhradně krev odkysličená; okysličená krev je vedena hřbetní aortou do těla; červené krvinky jsou velké s jádrem; srdce je uloženo na břišní straně za hlavou; Venózní srdce je charakteristické pro všechny primárně vodní strunatce

 

CNS převládá hmota míchy na úkor mozku; rozvinut především střední mozek a mozeček v důsledku rychlého pohybu; z mozku 10 párů mozkových nervů; periferní nervy z páteřní míchy; autonomní vegetativní NS inervující útrobní orgány

Oči jsou ploché uzpůsobené k vidění na krátké vzdálenosti; mají plochou rohovku a velkou kulovitou čočku; zaostřují pomocí pohybování celé čočky speciálním svalem; v sítnici jsou tyčinky i čípky (barevné vidění); chybí víčka a slzní žlázy

 

Téměř všechny druhy ryb jsou odděleného pohlaví; oplození vnější; obrovská nadprodukce potomstva; ♀ - jikernačky, ♂ - mlíčňáci; oplození probíhá v trdlištích; z oplozených jiker se líhne plůdek podobný dospělým rybám – vývoj přímý

 

Postavení ůst u ryb může být:

a)      horní – potrava z hladiny – perlín

b)      koncová – dravé ryby – štika, candát

c)      dolní – potrava ze dna – jeseter

 

Typy ocasních ploutví:

a)      heterocerkní – nesouměrná vyskytující se u chrupavčitých ryb a žraloků

b)      homocerkní – vně souměrná, nesouměrná kosterní část u paprskoploutvých

c)      difycerkní – vně i uvnitř souměrná

 

Podtřída: PAPRSKOPLOUTVÍ

Chrupavčití

Řád: Jeseteři - jsou nejstarší žijící paprskoploutvé ryby. Mají chrupavčitou kostru. Bezzubá ústa jsou extrémně spodní s mnohými hmatovými výběžky. Lysé tělo pokryto pěti řadami ganoidních šupin. Hlava vpředu nápadně protažena v rostrum. Jejich jikry se používají jako kaviár. Jeseter velký, vyza velká (1000 kg, 9 m, 100 let – největší sladkovodní ryba)

 

Kostnatí

Čeleď: Sleďovití – mořské ryby s koncovými ústy a dlouhou ocasní ploutví; žijí v hejnech a živí se planktonem; sleď obecný, sardinka obecná, šprot obecný

Čeleď: Lososovití – mají drobnou tukovou ploutvičku (mezi hřbetní a ocasní ploutví); hospodářsky velmi významná skupina; štika obecná – loví plevelné ryby, kapr obecný – původ na dolním Dunaji; karas obecný, lín obecný, amur bílý, sumec velký, okoun říční, candát obecný, úhoř říční – má ústa s drobnými zoubky, třou se v hloubkách Sargasového moře, délka až 100 cm, schopni aktivně opouštět vodu

 

Podtřída: NOZDRATÍ

Lalokoploutví

V současné době nepočetná skupina s velikým vědeckým významem: dokládají cestu vývoje od ryb k obojživelníkům; žili v devonských vodách

Latimerie podivná – stavba párových končetin – svalstvo je uloženo přímo v nich; žije při pobřeží jižní Afriky

 

Dvojdyšní

Samostatná vývojová skupina; dokládá možnou fylogenetickou cestu z vody na souš; jsou to protáhlé dlouhé ryby s kosmoidními šupinami a difycerkní ocasní ploutví; obývají sladké, periodicky vysychající vody; kromě žáber vyvinuto i dýchání plicní; v období sucha se zahrabou hluboko do bahna, minimalizují fyziologické pochody; Bahník australský, bahník americký